Já osobně miluji sluníčko a teplo a v zimě svět pozoruji raději pouze z okna s vědomím, že na stole mi stojí hrnek s horkým čajem. Avšak ten den 29. 12. 2014 bylo ve vzduchu něco zvláštního, že jsem prostě neodolala. Možná to byla dětská radost a těšení se na koulovačku...
Nebo jen hra barev a stínů...
Každopádně tu byly viditelné stopy po rychlém příchodu sněhových mračen, protože příroda se již chystala na jaro:
A takto:
I přesto stromy vypadaly překrásně a člověk si na vteřinku mohl připadat jako v pohádkovém lese...
Například jako v pohádce Tři oříšky pro Popelku, kterou já osobně mám hrozně ráda :-)
Krásným borovicím sníh svědčil:
Možná, že to všechno způsobil Měsíc na obloze...
Nebo obětování několika krvavých plodů těchto keřů...
Možná, že vítr, který vál několik dní předtím, přinesl z dalekých krajin mračna nadité sněhem. A možná, že ne... Každopádně rozehnal tu podivnou nepříjemnou šedivou pokrývku, která nám visela nad hlavami už hodně dlouho. A nyní je opět zpátky.
Když jsem se však chtěla pokusit zjistit něco od kosíků, jestli neznají tajemství rychlého příchodu pravé zimy, obraceli se ke mně zády a odmítali cokoliv říct.
Když začalo mrznout, rozhodla jsem se vrátit domů. A tak mé putování skončilo. To, že jsem opustila své teplé hnízdečko a hřejivý čaj, se vyplatilo. Doufám, že nikdy nezapomenu na ten den, kdy země byla bílá a nebe hrálo barvami odpoledního slunce.
Přeji všem i po svátcích krásný a hezký vstup do nového roku!
Lilie
