Dort Muravejnik aneb sladké chutě východních krajin

Když mě honila mlsna a všechny recepty se mi zdály fádní, rozhodla jsem se pro něco úplně jiného a sáhla jsem po receptu dortu, který znám z dětství. Dort se v originále nazývá "Muravejnik" ("Муравейник") a znamená mraveniště. Je známý a oblíbený jak na Ukrajině, tak i v Rusku. Vycházela jsem z tohoto receptu v ruštině: http://www.povarenok.ru/recipes/show/4118/.

Přísady:
3,5 hrnku hladké mouky
0,5 hrnku cukru krystalu
400 g smetany (v původním receptu udávají 200 g, ale mně to při vaření nestačilo)
400 g másla
mlýnek na maso (ne, nedělám si legraci)
pečící papír
hmoždíř (využije se jeho palička)
ruční mixér (nemusí být, ale když je, usnadní práci)
1 konzerva (cca 400 g) Salka či Tatra sladkého převařeného mléka (i když v receptu doporučují nevařené, které se má vlastnoručně převařit, nechtěla jsem riskovat a kupovat jiné, u kterého jsem si nebyla jista, že je to správné, plus jsem nechtěla vařit půl druhé hodiny jenom to mléko, jak doporučují...)
trochu soli a 1 lžička sody (ale nemusíte to tam dávat, já jsem tyto dvě ingredience vynechala)

POZOR! Rada do začátku: nechte přes noc máslo roztát mimo ledničku. Také si uvědomte, že se dort nakonec nechává na noc v lednici, takže s tím počítejte (v receptu píší minimálně o třech hodinách v lednici, ale přes noc je to lepší (což tam taky zdůrazňují)).

Postup:
Zapneme troubu a necháme rozehřívat.

Nejprve prosejeme mouku a vmícháme 200 g másla, veškerý cukr a veškerou smetanu. Tu doporučuji přidávat postupně, abyste vychytali správnou konzistenci: těsto se nesmí drolit, ale ani téct. Pokud chcete přidat sůl a sodu, můžete.

Připravíme mlýnek na maso a po "kouscích" vytvoříme takovéto části:

Zdroj: http://www.povarenok.ru/recipes/show/4118/

Stejně jako na obrázku vyskládáme přemletým těstem plech pokrytý pečícím papírem a necháme péct na 180 stupňů dozlatova. Těsto by se nemělo spálit, ale ani být jemné. Perfektní jsou zlatavé a tvrdé, drolící se kousky. Já jsem pekla přibližně 30 minut, ale doporučuji hlídat a zkoušet tvrdost individuálně.

Poté, co je těsto zlatavé a tvrdé, použijeme plastovou mísu, kam dáme zatím jen část těsta, a rozdrtíme jej paličkou od hmoždíře. Kousky, které vzniknou, nemají být velké, ale ani z nich nemají vzniknout jenom drobky (ty vzniknou každopádně a podle receptu jsou to ony, které drží krém a vlastně celý dort pohromadě). Má to vypadat takto:

Zdroj: http://www.povarenok.ru/recipes/show/4118/

Čas po dopečení a rozemletí věnujeme přípravě krému. Tato část není v receptu, udělala jsem ji pro jistotu (protože jsem si nebyla jistá, jestli je mléko vařené nebo ne - ano, je). Vezmeme plechovku Tatry/Salka, dáme do kastrůlku na mírný oheň a mícháme mícháme mícháme, asi 3 minuty (velmi snadno se připeče, takže pořád míchat). Po chvíli mléko trochu změní konzistenci a po odstavení si lze všimnout, že tuhne. Můžete však tento krok přeskočit, protože to je jediné, čím se mléko změní.

Do Tatry/Salka, lehce převařené nebo ne, přidáme máslo a smícháme. Já jsem použila ruční mixér, ale není nutný, pokud ho nemáte po ruce. Vzniklou hmotou zalijeme rozdrobené kousky těsta a důkladně promícháme. Pokud je směs více tekutá, rozdrobíme podle uvážení další těstové kousky a přidáme do směsi. Pokud vám zbude nějaké upečené těsto navíc, nevyhazujte jej - dejte si ho třeba ke snídani s marmeládou :)

Směs v míse urovnáme, aby nebylo hrbolaté, protože mísu následně překlopíme a dort vyklopíme (nejlépe na hladký) talíř. To chce opatrně - i mně se podařilo vyklopit šišatý útvar, který jsem pak dohnětla do požadovaného tvaru. Dáme do lednice na noc (nejméně však na 3 hodiny).

Recept vypadá komplikovaně, ale nejkomplikovanější (nebo nejnudnější?) na něm je mletí těsta. Dobrou chuť!

Lilie

Podzimní příjemnosti

Na spoustě blogů frčí články typu "Lovely things", tedy články s nulovou informační hodnotou, ale které se taaaaak dobře čtou :). Takže bylo rozhodnuto, že i tady se budeme opičit :) (a hlavně se na podzim dostávám do fáze, kdy se snažím všechno udělat co nejjednodušeji a co nejvíc se obklopovat pěknými a příjemnými věcmi, když se nemůžu kvůli počasí dostatečně vyžívat ve výletech a kochat se přírodou).

1) Termohrnek

Tenhle jsem dostala od svých nejlepších kamarádek, takže jednak je drahý z tohoto důvodu a druhak proto, že se dá ten papír s potiskem vyndat a člověk si tedy může hrnek vyzdobit, jak jen mu je libo. No a já neváhala, chopila se akvarelek a namalovala si "chibi Kuramu" (předobraz z Naruta), doplněného malým zerglingem ve verzi od CarbotAnimation (kuk). Není to zrovna bůhvíco, mám dojem, že leckteré dítě ze základky by se toho zhostilo lépe, ale co. Pokud odhlédnu od řemeslného zpracování, je to přesně to, co jsem chtěla a piju z něj stejně jenom já. A že se z něj pije moc dobře. Mimochodem, nejvíc ho miluji v sedm ráno při čekání na vlak. 

2) Vikingové

zdroj

Nechápu proč jsem se k tomu seriálu dostala až o prázdninách. Už se dokonce chystá vysílání ve slovenské televizi (!), takže jdu opravdu s křížkem po funuse. Kdo máte rádi silné muže, krásné ženy (nebo naopak) a věrohodné historické zpracování, jděte do toho. Jen je škoda, že zatím jsou jen dvě série. Už mi zbývá jen poslední díl a ani se na něj nechci koukat, raději si ho šetřím, aby se mi pak nestýskalo. 

3) Šála

Je fialovo - stříbrná s motivem listů, což je samo o sobě neodolatelná kombinace, je to památka na jeden super výlet a jako bonus je ještě neuvěřitelně heboučká a měkká. Byla na ní cedulka 100% Pashmina, což je dnes skoro na všech šálách, ale nevědět, jak levná byla, asi bych jí to i věřila. Už se těším, až bude větší chladno a budu se do ní moci každé ráno zachumlat (zatím je na mě a šály moc teplo, ačkoliv dneska už mě škrábe v krku, tak to od pondělí možná už bude jinak). 

4) Staré flakonky od voňavek

Jeden červený a druhý sice průhledný, oba ale s ideální velikostí a krásnými ornamenty. Dávám si do nich vlastnoručně míchané pleťové oleje (vlastnoručně míchanou voňavku neumím). Oba flakonky jsou sice zavřené ve skříňce v koupelně a tedy se jimi nemůže kochat nikdo jiný, ale já to za to dělám pořádně. A i když oleje nepoužívám každý den, vždycky mě pohled na ně jemně pohladí. Navíc věřím, že jednou nadejde příležitost, kdy jeden z nich vezmu někam na výlet, večer pak do společné koupelny na chodbě penzionu a kdy třeba pohled na ně potěší i některou ze spoluubytovaných žen.  

5) Krabičky na šperky

Jedna opět dárek od výše zmíněných kamarádek (ano, jsou úžasné) a druhá šťastný nález při vyklízení staré skříně. Obě mi sedí spokojeně na kosmeticko-nočním stolku a statečně chrání moji maličkou sbírku šperků. Ta menší náušnice a náramek po babičce, ta větší náhrdelníky a náramky. Na starší krabičce je už vidět zub času, některé ozdoby z ní odpadly, ale kdo by to řešil, když při celkovém pohledu to vůbec není vidět a když je prostě tak krásná. 

Krásný den :)

Morwen

Pupalkový olej a jeho účinky/neúčinky II.

Na základě článku, který zveřejnila Morwen o pupalkovém oleji, jsem se rozhodla podělit se i o svou zkušenost. V článku porovnám Pupalkový olej Orissu a Mastodynon. 

Narozdíl od Morwen jsem se k pupalkovému oleji dostala úplně jinak. V důsledku "hormonálních změn", jak říkali lékaři a lékařky, mě trápila bolest v prsu. I přes četná vyšetření mi poradily (a pomohly) až doktorky z Breast Unit Prague (také BU PRAGUE nebo Mammacentrum na Hájích v Praze).

Bylo mi doporučeno užívat Mastodynon nebo Pupalkový olej Orissu. Zpočátku jsem se rozhodla pro Mastodynon, kvůli jeho nižší ceně, a který se prodává v tabletách nebo jako tekutý roztok. Já jsem se rozhodla pro ten tekutý přípravek, který se prodává v lahvičkách po 50 ml, a užívala 30 kapek dvakrát denně, jak je doporučeno. Sice mi pomohl z nejhoršího, ale stále to nebylo ono. A bohužel jsem si uvědomila, že jedna lahvička vystačí přibližně na měsíc. 

Zdroj: http://www.schwabe.cz/mastodynon/

Rozhodla jsem se vyzkoušet Pupalkový olej Orissu, který mě velmi záhy příjemně překvapil. Zpočátku jsem brala dvakrát denně dvě kapsle, které jsou, jak již psala Morwen, ze želatiny a glycerolu (uvnitř samozřejmě tvoří náplň samotný pupalkový olej). Bolest výrazně ustoupila, takže jsem postupně přešla na konzumaci dvou kapslí denně a za přibližně měsíc jsem vysadila lék úplně. K úlevě dopomohly dvě balení Orissy, přičemž předtím jsem užívala také dvě balení Mastodynonu. 

Nyní se k Orisse občas na den dva vracím, když prožívám výraznější stres a znovu se ozve bolest, ale už to není časté. U Orissy chci zůstat i přesto, že se zdá, že je dražší než Mastodynon - v důsledku vydrží déle, protože vždy výrazně pomůže a zbylé tobolky si schovávám na krizové dny.

Zdroj: http://www.ona-pharm.cz/orissa/

Po přečtení tohoto článku se zdá, že je komerční a působí jako reklama na přípravek. I přesto si za svým názorem stojím, protože se u mně tobolky osvědčily (a že jsem to už nečekala). Samozřejmě, každý/á jsme jiný/á a má zkušenost nemusí zajišťovat úspěšný výsledek u jiných, ale doporučuji Orissu alespoň k vyzkoušení, pokud je možnost (a potřeba).



P. S.: I přes jistou pochmurnost (tématu) článku přeji všem čtenářům pevné zdraví a mnoho radosti do života i v těchto podzimních dnech :-) 



Lilie

Banánové želé řezy

Po dlouhé odmlce se vracím s dalším receptem pro mlsné jazýčky. Tentokrát jsem vycházela z tohoto receptu: http://www.toprecepty.cz/recept/2130-jahodove-pudinkove-rezy/.

Suroviny:
10 vajec
360 g cukru krupice
10 lžic oleje
400 g hladké mouky
1 pytlík prášku do pečiva
1 lžička skořicového koření
1 pytlík vanilkového cukru
1 pytlík skořicového cukru
pečící papír
2 pytlíky červeného želé (od Dr. Oetgera "Dort - želé červené")
6 banánů

Postup:
Nejprve dáme rozehřát troubu.
Všechna vejce pořádně smícháme s veškerým cukrem krystalem. Přidáme 10 lžic oleje a zamícháme. Odděleně promísíme veškerou hladkou mouku s práškem do pečiva, cukrem skořicí i cukrem vanilkou. Obě směsi postupně smícháme tak, aby vzniklo tekuté těsto, které posypeme dle chuti skořicovým kořením. Opět zamícháme, necháme chvíli odstát a mezitím připravíme plech, na který dáme pečící papír.

Na plech s pečícím papírem vylijeme těsto a pečeme na 200 stupňů asi 15 minut. Hotové těsto bude na povrchu růžové a uvnitř pevné. Zatímco se těsto peče, nakrájíme banány na plátky.

Jakmile je těsto hotové, poskládáme plátky banánů vedle sebe po celém těstě a podle návodu na obale vytvoříme želé, kterým poté polijeme banány a necháme vychladnout.

Příprava mi zabrala přibližně hodinu, ale pochutnali jsme si :) doufám, že vám bude chutnat taky!

Lilie

Pupalkový olej a jeho účinky/neúčinky

Během posledních let mě baví zkoušet různé srandy na vylepšení sebe sama, ať už na hladkou pleť, lepší vlasy a nebo absenci hysterie při PMS. Při svém surfování po internetu, když jsem prohlížela e-shopy se zdravou výživou a přírodní kosmetikou jsem narazila na pupalkový olej.

Pupalka dvouletá
zdroj

Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) kvete jen na noc od června do září, proto je lidově nazývána „Noční svíce“. Plodem je jehlanovitá tobolka s obsahem až 300 semínek. Dříve se sbíral i kořen, který se používal jako zelenina, dnes se používají především semena. Olej ze semen obsahuje kyselinu linolovou, olejovou a gama-linolenovou a malé množství kyseliny dihomogama-linolenové. Tyto kyseliny se řadí k esenciálním mastným, které lidské tělo potřebuje k stavbě buněčných membrán nebo tvorbě prostaglandinů (hormonům podobné látky, které ale narozdíl od nich necestují krví, nýbrž působí místně), ale neumí si je samo vyrobit. 

Pupalkový olej má prokázané pozitivní účinky při kožních onemocněních, zvláště lupénky a atopického exému. Dále je dokázáno působení při léčbě PMS. Účinkuje rovněž při léčbě roztroušené sklerózy, kdy přinejmenším oddaluje postup nemoci. Snižuje hladinu cholesterolu a krevní tlak, tedy působí při léčbě cévních onemocněních. Celkově povzbuzuje obranyschopnost organismu a odolnost vůči stresu.

Pupalka by se neměla míchat do směsí s dalšími bylinami. Homeopaticky je zpracováván kořen pupalky, a to především z toho důvodu, že olej není známý příliš dlouho a uznán byl teprve v 80. letech. Navíc kořen není nutno nijak dále upravovat.

Kořen se používá z alespoň 2 roky staré rostliny, sbírat by se měl v říjnu v brzkých ranních hodinách.

Pochází z Ameriky, do Evropy se dostala až v r. 1614.

Tolik k pupalce tvrdí bylinkáři Janča a Zentrich ve svém herbáři (Herbář léčivých rostlin).

Nejprve jsem si pořídila 50ml lahvičku oleje od firmy Saloos a poté jsem vyzkoušela i olej v kapslích Orissa od firmy Movianto. Kapsle jsou samozřejmě příjemnější, tyhle navíc obsahují jako bonus vitamin E, ale zároveň jsou v nich přidané látky želatina a glycerol. Jedna tobolka obsahuje dle výrobce 500mg pupalkového oleje a 10mg vitaminu E.

Klasický olej má zvláštní, trošku oříškovou chuť. Osobně mi nevadí polykání tekutého oleje, ale nesnesu ten olejový povlak, který v ústech zůstává, tedy jsem si vždy musela jít umýt zuby. Olej jsem papala dvakrát denně, u kapslí to bylo dvě kapsle dvakrát denně. Brala jsem ji přibližně dva měsíce a očekávala jsem zlepšení pleti a vliv na menstruaci a PMS, ačkoliv působení přímo na akné nebylo tak úplně prokázáno. I tak, říkala jsem si, že když účinkuje na hormonální problémy, mohlo by se to chytit i v mém případě. Ale bohužel. Pleť se chovala stále stejně nepředvídatelně, i když se mi během posledního cca roku postupně a pomaličku spíš zlepšuje, takže možná pupalka měla nějaké to promile úspěchu? Netuším. Co se týče PMS a menstruace, tak zde se vliv pupalky projevil o něco silněji, nicméně rovněž žádná sláva – rozdíl jsem pozorovala hlavně v tom, že s braním pupalky jsem během menstruace byla o něco méně psychicky rozhoditelná.

Za mě tedy bohužel, pupalkový olej není tím, co by na mě mělo výraznější účinky. Snad kdybych ho brala půl roku, že by se účinky spíš projevily, ale nemám k tomu důvod. Psychiku při menstruaci (a i jindy) se učím ovládat čím dál víc i bez nějakých berliček a na akné zafungovala skoro okamžitě nimba (viz minulý článek).  Je pravda, že jsem (ťuk ťuk ťuk) neměla žádné problémy s pravidelností, výraznou bolestivostí nebo hormonálními nesrovnalostmi během, takže pupalka u mě nemusela léčit nic z toho, na co je primárně určena a tedy třeba jen v mém případě „nedostala příležitost“ se předvést a tím mimoděk způsobila i „krátkost“ tohohle článku ;-). 


Krásný den

Morwen

Nimba - ajurvédský (skoro) zázrak

Prakticky od začátku puberty, což u mě bylo někdy v 11 letech, mám dost problematickou pleť. Zkoušela jsem všemožné i nemožné přípravky, na vnitřní i vnější použití a nic mi dlouhodobě nezabralo. Až antikoncepce. Brala jsem ji od 15 let do 19. Pleť byla vcelku pěkná, nové boláky se tvořily jen zřídka a už to nebyly takové veliké boule, jako předtím. Po 4 letech jsem prakticky náhodou narazila na články, které se o antikoncepci nezmiňovaly lichotivě a tak jsem se začala zajímat, co do sebe vlastně každý den cpu. Vystřídala jsem do té doby dvě gynekoložky a ani jedna mě před nežádoucími účinky antikoncepce nevarovala. Ta první jen odmítla dávat mi ji už ve 14, jak navrhovala bezradná dermatoložka, ale hned po dosažení právní odpovědnosti mi ji s klidem napsala. V 18 jsem přešla k jiné, která mi ji bez otázek předepisovala i nadále. Samozřejmě, nenapadlo by mě, že by doktor neměl mít pravdu – přece je to doktor, který to mnoho let studoval. Nechci teď obviňovat doktory, jací jsou to vrazi v bílých pláštích, ale už jsem si přišla na to, že některým se nechce při léčení moc myslet a léky předepisují poněkud automaticky.

Po přečtení x článků jsem se vyděsila, jaká je antikoncepce svinstvo (s prominutím). Teď to tak černě nevidím, braní nízkohormonové antikoncepce KRÁTKOU DOBU, tedy ne několik let v kuse, asi nebude taková tragédie a dokáži si představit situace, kdy by antikoncepce byla opravdu nejvhodnější metodou. Já ji ale už brala čtyři roky a navíc v době, kdy se mi hormonální systém ještě stále upravoval a ustaloval, tedy v nejrizikovějším období. Z těchto důvodů jsem se zařekla, že pokud bude jakákoliv jiná přijatelná možnost, antikoncepce se již nedotknu. 

Prášky jsem tedy vysadila a očekávala katastrofické zhoršení pleti, vypadávání vlasů a další potíže, které v hororových scénářích popisovaly dámy a dívky v internetových diskuzích. Vypadávání vlasů se (ťuk ťuk) nedostavilo, přibírání taky ne, ale akné si svou příležitost nenechalo ujít.  Pleť jsem sice měla o něco lepší, než před HA, ale o dost horší, než s ní. Začala jsem tedy opět hledat.

Zároveň s prozkoumáváním vod alternativní medicíny, zdravého životního stylu a negativ běžných chemických potravin a léků jsem zabloudila i na kosmetické blogy. Tam jsem přišla na přírodní, panensky lisované oleje a jejich použití na pleť a i na spoustu jiných zajímavých věcí.

Přírodní kosmetika mi na obličej pomohla a akné o fous ustoupilo. Stále to ale nebyla žádná sláva, zvlášť v době měsíčků (au).

Ve chvíli, kdy mi najednou přestala veškerá kosmetika fungovat (z ničeho nic, moje pleť má taková překvápka zjevně ráda), jsem narazila na blog Mitsuuko a její opěvování ajurvédského nimbového čaje (kuk).

Teď onečně se dostáváme k jádru věci (tedy ti, co přežili úvod a dočetli až sem). Čaj vyrábí firma Everest Ayurveda (kuk), která má na triku spoustu a spoustu dalších bylinných čajů na nejrůznější potíže. Zkoušela jsem od nich jen jeden další čaj, na ledviny, a tedy ten nebyl žádný zázrak, na rozdíl od nimby.

Dle výrobce má čaj fungovat jako čistič krve, pomáhat proti akné, zánětům, oparům a kožním infekcím, má ulevovat při bolestivé menstruaci, pomáhat při výtocích z pochvy a ještě navíc jako podpora při chemoterapii.

Složení: rubia cordifolia (mořena srdčitá), pterocarpus marsupium (malabar/indické kino), curcuma longa (kurkuma dlouhá), cymbopogon citratus (citronela), glycyrrhiza glabra (lékořice lysá), tinospora cordifolia (chebule srdčitá), emblica officinalis (amalaki), terminalia bellirica (vrcholák myrobalánový), terminalia chebula (vrcholák tříslovinný), ocimum sanctum (bazalka posvátná).

Mořena srdčitá je jednou z nejdůležitějších ajurvédských bylin na podporu jater a ledvin, pomáhá na kožní problémy, upravuje tok krve a tak i pomáhá rychlejšímu hojení ran. 

Malabar rovněž čistí krev, snižuje hladinu krevního cukru a detoxikuje játra.

Kurkuma se používá především na úpravu a léčbu zažívání, pomáhá při onemocnění jater a žlučníku, stimuluje prokrvování periferních částí těla a zmenšuje možnost tvorby krevních sraženin.

Citronela opět pomáhá při žaludečních potížích a nevolnostech.

Lékořice podporuje tvorbu žaludečních šťáv a působí proti vředům. Pomáhá rozpouštět hleny, tedy se dá použít i při kašli. Působí i proti zánětům a zvýšenému svalovému napětí. V Egyptě se pak svařená s mlékem používala jako afrodiziakum.

Chebule srdčitá povzbuzuje činnost jater a ledvin, podporuje obranyschopnost a vylučování toxinů. Původní název této himalájské byliny zní amrit, což se překládá jako „nekter nesmrtelnosti“.

Amalaki se často prodává v menších sáčcích jako sušené ovoce. Ajurvédskou medicínou je doporučován jako potravina k celkovému posílení organismu. Je silný antioxidant, má antivirotické, antibakteriální a spoustu dalších anti-vlastností.

Vrcholák myrobalánový působí pozitivně na kožní nemoci, při zevním použití působí jako dezinfekce, zvyšuje chuť k jídlu a pomáhá udržovat zdravá střeva.

Vrcholák tříslovinný rovněž působí na trávení a střeva, kdy v závislosti na dávce buď pomáhá proti zácpě nebo proti průjmu, zabraňuje hromadění hnisu při kožních chorobách, podporuje mozek i zrak.

Bazalka podporuje pocení, je tedy vhodná při horečnatých onemocněních. Rovněž čistí krev, působí protizánětlivě, reguluje hladinu cukru v krvi a je významným antioxidantem. V ajurvédě je jednou z nejvýznamnějších bylin.

Je poněkud zarážející, že bylina, podle které se celá směs jmenuje, tedy nimba (neem/Azadirachta indica) ve směsi vůbec není. Co mohu soudit ze zkušenosti s nimbovým olejem, je to možná i dobře, protože něco tak smradlavého jsem nikdy necítila, ale z jen z principu - stále se jedná o matení zákazníka. 

Mohla bych to shrnout jednoduše ve zkratce – funguje velice dobře. Akné ustoupilo výrazně, nové boláčky se tvoří méně a navíc se hojí expresní rychlostí. Zatím nezmizlo úplně, ale třeba se to ještě podaří.

Chutově je to děsivé. Hlavně prvních několik šálků. Pak už si člověk na tu zvláštně hořkou chuť i zvykne, ale stále si dávám vždy lžičku medu, se kterým mi to ne že chutná, ale nekroutí se mi při pití pusa. Pijí se dva hrnečky denně – hrnečky, tj. 250 ml, ideálně ráno a večer před jídlem. Ranní šálek piji vždy k snídaji, nedodržuji tedy pravidlo pití na lačno, ale funguje i přes to skvěle.

a takhle to vypadá

Pitná kůra by se neměla dodržovat dlouhou dobu bez přestávky. Na začátku jsem vypila dvě balení čaje za sebou, které mi vydržely asi měsíc a půl a pak jsem si dala měsíc pauzu. Pleť se během pauzy nijak zásadně nezhoršila, snad jen během menstruace, ale i tak se jednalo jen o pár pupínků. Po měsíci jsem se pustila do pití znova a pravděpodobně budu takto na střídačku pokračovat ještě nějakou dobu.

U Mitsuuko se můžete dočíst o nežádoucích vedlejších projevech. Popisuje krupičku, později nájezd velkých podkožních boláků nebo i celkové nepříjemné pocity. U mě se nic takového ani náznakem neobjevilo (tisíckrát ťuk ťuk ťuk). Po přečtení jejího článku jsem se obávala podobných projevů, proto jsem i první pití naplánovala na zkouškové, kdy prakticky nevylézám z domu, nicméně tohle opatření se ukázalo jako zbytečné. Pleť se prostě jen po dvou týdnech pití začala rapidně zlepšovat a zlepšovat.

Psychicky i fyzicky jsem se cítila stále stejně, čaj zaúčinkoval opravdu „jen“ tak, jak měl.

Obvykle se tyto nepříjemné průvodní jevy připisují čištění organismu a přechodovému období, kdy léčivo vyhání z těla veškerý sajrajt, který tedy samozřejmě musí někudy vyjít ven, což může být dost vidět/cítit. Nechce se mi ale věřit, že by nimba u mě neměla co vyhánet a tedy se nic neprojevilo. Moje strava není zrovna prasácká, ale ani ne bůhvíjak zdravá. Tak netuším. Jsem za to ale velice ráda.

Nimbu tedy doporučuji všemi deseti. Je našlapaná samými silnými a účinnými bylinkami, které vám pravděpodobně pomohou i s jinými neduhy a určitě podpoří organismus jako celek, na akné funguje a cena není nijak tragická, za balení je to obvykle kolem 80 korun. 

Krásný den J

Morwen

Americký koláč po česku s náplní "co dům dal"

Bylo nebylo a na chatě jsme chtěli nějakou mňamku. Já už měla nějak dost buchet a perníků a rozhodla jsem se vyzkoušet vyšší level - takový ten koláč, který vidíte ve filmech, že se hází po jiných lidech - koláč s "pokličkou".

Vycházela jsem z tohoto receptu: http://www.recepty.cz/recept/americky-kolac-ii-4715, ale udělala jsem si ho po svém z důvodu nedostatku jablek a absence citronu a rozinek v rumu.

Přísady:
Hladká mouka: 250g (nebo 2 a čtvrt hrníčku)
Máslo: 160g
Voda 1/2 hrnku
Cukr: 3 lžíce
Sůl: špetka
Skořice: asi 1/4 pytlíčku podle chuti, nemusí se přidávat
Pudinkový prášek: 1 pytlík
Vanilkový prášek: 1 pytlík
Skořicový cukr: 1 pytlík
Nasekané mandle: 1 balíček, cca 100g (na posypání)
Maliny: hrst
Ostružiny: hrst
Hroznové víno: hrst
Broskev: 1 kus

Postup:
Jako první jsem připravila suroviny a rozehřála troubu na maximum.

Dále jsem se držela receptu, na který odkazuji, čili: "Mouku osolíme a rozdrobíme v ní tuk. Zaděláme ledovou vodou na hustší těsto, vyválíme 2 placky velikosti formy, ve které budeme koláč péct." Já formu neměla, tak jsem použila pánvičku... A do těsta jsem přidala půl balíčku skořicového cukru, protože v komentářích psali, že je to málo sladké. Formu (nebo pánev) je potřeba vymastit, vysypat moukou a vložit do ní jednu těstovou placku, přičemž je potřeba, aby ta placka pokrývala celý vnitřek formy/pánve - nejen dno, ale i okraje. 

V jiné míse smícháme maliny, ostružiny, vypeckované nakrájené hroznové bobule a kousky broskve. Přidáme tři lžíce cukru, zbylý skořicový cukr, vanilkový cukr, pudinkový prášek, opět smícháme a vlijeme do připravené formy s těstem. Vezmeme druhý díl těsta a přikryjeme, přičemž okraje těsta, ve kterém je náplň, a těsta-"pokličky" spojíme. Posypeme trochou skořice a mandlemi.

Pekla jsem koláč při 200 stupních asi 20 minut. Těsto musí být pevné a lehce nahnědlé, je dobré si koláč šikovně nadzvednout a kouknout, jestli je vespod těsto propečené a také nahnědlé (může být lehce vlhké od náplně, nesmí se trhat jako těsto syrové). 

Koláč jsem měla v průměru asi 30-40 cm. Náplň lze udělat z jiného ovoce nebo jen z pudinkového prášku (pak je ho tam potřeba ale víc). Skořicový cukr lze do těsta nahradit vanilkovým či obyčejným, v komentářích na recepty.cz doporučují přidat med do náplně. Vršek koláče lze pomazat marmeládou a až pak posypat mandlemi, či jinými oříšky (pokud je tam vůbec chcete), aby oříšky neodpadávaly (ale není to zas taková tragédie), kombinování se meze nekladou. 

Zakončím to slovy ze stránek původního receptu - jak se vyjádřil komentátor pan Bořivoj klacek: "byla to vzrušující chuť  "

http://www.recepty.cz/recept/americky-kolac-ii-4715 nebo http://img.mf.cz/370/603/2-img_2110.jpg

Lilie

Dojmy ze zámku Zákupy

Státní zámek Zákupy se nachází na východ od České Lípy. Z gotické tvrze byl později přestavěn na renesanční zámek a později upraven do barokního stylu. V místní kapli zasvěcené sv. Františku z Assisi byli oddáni František Ferdinand d'Este s Žofií s Hohenbergu. Více o historii se lze dočíst na oficiálních stránkách zde: http://www.zamek-zakupy.cz/historie-zamku/.

Otevírací doba je:
od ledna do března je zavřeno,
v dubnu a říjnu: otevřeno o víkendech a státních svátcích od 9:00 do 15:00,
od května až do září je otevřeno kromě pondělí od 9:00 do 16:00,
v listopadu lze zámek navštívit 29. a 30. od 10:00 do 14:00 a
v prosinci ve dnech 6., 7., 13., 14., 20., 21. opět od 10:00 do 14:00.

Co se týče parkování, tak se dá zaparkovat před městským úřadem nebo vzadu za zámkem, kde se nachází obrovské parkoviště.

Jako první návštěvníky uvítá medvěd...

A pak pokladní.

Vstupné
Za malý okruh zaplatíte:
plné: 100,-
studenti: 70,-
děti (6-15 let): 70,-
děti do 6 let: zdarma

Za velký zas:
plné: 120,-
studenti: 90,-
děti (6-15 let): 90,-
děti do 6 let: zdarma

Tyto informace, uvedené výše, jsem čerpala z oficiálních stránek: http://www.zamek-zakupy.cz/vstupne-1/. Bohužel dojem, který zanechává popis okruhů je (http://www.zamek-zakupy.cz/prohlidkove-trasy/), že trasy C) Dětský okruh s hračkami (pokoje princezny) a D) Okruh "Strašidelné sklepení", obě bez průvodce a zahrnující jen několik místností, jsou zdarma. Což není pravda a návštěvník se to dozví, až dorazí k pokladnám, kde se nachází cedule s ceníkem, nebo pokud se prokliká na webu až sem: http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-strasidelne-sklepeni-47_47cs.htm a, http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/prohlidka-s-princeznou-zkracena-prohlidka-zamku-urcena-detem-34_34cs.html, přičemž ceník pro okruh s hračkami jsem nenašla, ať jsem hledala, jak jsem hledala.

(Omlouvám se za kvalitu, ale chtěla jsem mít v záběru všechny cedule a nějak se to nepovedlo, což jsem zjistila až doma :-( )

Vstupné za prohlídku princeznovského pokoje je:
plné: 40,-
snížené: 30,-
rodinné: 110,-

Za prohlídku sklepení zaplatíte jednotnou cenu 20,-.

Na stránkách se ani nedozvíte, že se prohlídka s princeznou pořádá nejen v 14:30, ale i v 10:30. Trvá 30 minut. Děti se jí aktivně účastní a projdou tak 17 místností (jak se lze dočíst z cedule, stačí si fotografii stáhnout a hooodně přiblížit).

Ptala jsem se na cenu za focení a držte se - za focení bez blesku chtějí 100,- (což je ta nejvyšší částka, kterou jsem kdy za focení slyšela, pokud nepočítám odpověď "nelze fotit").

Na záchodě v zámku jsem nebyla, ale zdálky vypadaly čistě a jedna slečna tam šla bez placení, takže to vypadalo nadějně.

Po zakoupení lístku následovala návštěva parku. Je rozdělen na dvě části, menší a větší. Na bráně byla mapka a dle ní mají být v parku i záchody. Zeleň v parku je udržovaná, ale nepříliš dobrým dojmem působily budovy po pravé straně od branky - opuštěné, rozbité... Kdyby tam alespoň dali nějaké cedulky, k čemu budovy sloužily...

Hezčí menší část zahrady

Já a můj doprovod jsme si koupili lístky na větší okruh s nadějí, že se dozvíme víc. Docela nás překvapilo, že bylo na zámku rušno - probíhala zde svatba a to ne jedna - celkem jsme jich zaznamenali tři. Bohužel, to se odrazilo na kvalitě vyprávění průvodkyně. Ihned nás zavedla do kaple a tam za zvuků zkoušející kapely povídala. To už se ozvali někteří členové prohlídky, aby hudebníci počkali, až odejdeme.

Na žádost jedné paní pak průvodkyně v jiné místnosti pověděla o historii zámku. Napadla mě otázka, jestli by nám to řekla sama od sebe? Kdo ví. Každopádně pak jsme procházeli velmi krásnými sály, ze začátku mi sice přišlo, že jsme se toho dozvěděli docela málo, ale později se již průvodkyně rozpovídala.

O tom, co obsahuje prohlídka psát ani nebudu - základní informace jsou na oficiálních stránkách (http://www.zamek-zakupy.cz/prohlidkove-trasy/) a nic moc prozrazovat dalšího nechci, snad jen na mě silně zapůsobily skleněné hodiny obsahující jediný kovový prvek - pružinu, místnost, kde se nacházejí dvoje hodiny a jedny z nich jsou namalované, a císařův výtah. Také nástěnné a stropní malby jsou velmi krásné a působí živě a jednotlivé sály jsou vkusně zařízeny a naaranžovány.

Druhá část prohlídky začala docela rafinovaně - průvodkyně nás odvedla do chodby, kde se nacházely fotografie z výstavy "Okem ptáka" (http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-fotografii-okem-ptaka-54_54cs.html) a vyprovodila ty, co měli vstupenku pouze na první okruh. My jsme mezitím zkoumali krásné umělecké fotografie. Poté se průvodkyně vrátila a my jsme doufali v nějaký další zážitek. Zažili jsme několik dalších místností, které obývala císařovna Karolína Augusta a císař František Josef I., pár nezrestaurovaných místností a poté se navázalo na výstavu Zapomenuté zámky (http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-zapomenute-zamky-42_42cs.html). A to byl druhý okruh.

Odcházeli jsme se smíšenými pocity - za docela drahé vstupné nám to přišlo málo. Na druhou stranu vyšší vstupné zámek potřebuje, vzhledem ke stavu budov u parku a těch dvou neopravených místností. I přesto, že sály byly překrásné a medvěd v hradním příkopě strašně roztomilý, mi přišlo, že prohlídce něco chybí, něco specifického. Vrcholem však bylo focení bez blesku za stovku, na které jen tak nezapomenu.

Lilie

Top 5 z přírodní lékárny

Dnes to vezmeme trochu z jiného soudku a to ze soudku bylinkářského. Pamatuji si, že jsem se jako malá ráda probírala dvěma bylinkářskými knížkami, co vlastnila babička. Napsala je paní Marie Treben, která, jak jsem později zjistila, je celkem známá: kuk. Je v nich přehled základních léčivých rostlin, příběhy z praxe paní Treben i přehled podle jednotlivých nemocí. Tyto knížky používám dodnes, když chci ověřit účinky nějaké byliny, ačkoliv jsem je doplnila ještě dalšími publikacemi.

Následující přehled bude jen stručným výcucem, k čemu dané bylinky používám. Všechny mají ještě spoustu a spoustu dalších účinků na jiné orgány nebo problémy, ale (naštěstí) s tím nemám vlastní zkušenost.

A proč vlastně ta práce s bylinkama, když si můžu zajít do lékárny? Jednoduše – je to levnější, zdravější, ekologičtější a tedy i ekonomičtější a v neposlední řadě to při velké řadě běžných potíží prostě stačí. Krom toho je to i větší sranda, tedy pokud si zajdete na louku nebo na zahrádku, kde se mnoho bylinek dá pěstovat. Začínáme J

Heřmánek:

Klasická rostlina, pravděpodobně ji v sušené podobě najdeme ve většině domácností. Mamka nebo babička mi často dělávaly heřmánkový čaj, když mě bolelo břicho. Zesvětluje, což se dá dobře využít v kosmetice na vlasové zábaly. Jedním z receptů (který jsem tedy nezkoušela, protože jsem tmavovlasá a chci, aby to tak zůstalo) je udělat ze sušeného, namletého nebo nadrceného heřmánku a vody kaši, přidat tak akorát medu a takto nanést jako masku na vlasy a nechat nějakou dobu působit. Vzhledem k ingrediencím není důvod dobu působení nějak omezovat; jednoduše čím víc, tím lépe. Případně stačí udělat jednoduše čaj a po každém mytí jím opláchnout vlasy a už nesmývat. Heřmánek je vhodný nejen na vlasy, čaj se s úspěchem dá  použít i místo pleťové vody proti červenání pleti. Pokud nepijete každý den čaj, ze kterého by jste si odlily vždy čerstvou dávku, doporučuji uvařit čaj a ve tvořítkách na led ho nechat zmrznout. Ráno tak budete mít vždy čerstvý heřmánek hned k dispozici a navíc zmrzlé kostky budou sloužit jako perfektní osvěžovač pleti – led stahuje póry a na opuchlé oči je také skvělý.

zdroj

Kontryhel:

Naprosto zásadní v době menstruace. Kontryhelový čaj mi zachraňuje krk každý měsíc a díky němu o menstruaci kromě prvních dvou dnů prakticky nevím. Obvykle ho piju tak tři až pět dní před menstruací a občas během ní. Ideálem jsou tři šálky denně (šálek = 250ml, ne ty obrovské půllitrové kafáče). Pomohl mi i během chronického zánětu močového měchýře a to dokonce víc, než bylinky přímo na to určené. Dokonce se tvrdí, že kdyby každá žena pravidelně během svého života pila čaj z kontryhele, velká část ženských nemocí by vůbec nevypukla.

zdroj

Kopřiva:

Klasika. Obvykle se o ní píše, že funguje jako čistič krve a jako taková je pak různými léčiteli doporučována na všechno možné, co dle nich souvisí s nečistou krví (což může být v dnešní době newage „duchovních“ lidiček skoro všechno). Kromě toho ale perfektně pomáhá udržovat husté a zdravé vlasy. Ráda si po umytí občas opláchnu vlasy právě kopřivovým šamponem – nejen, že miluji tu vůni, která se pak ve vlasech nějakou dobu drží, ale navíc pomáhá růstu vlasů a zabraňuje jejich padání. Je vhodné přeliv doplnit i lehčí masáží vlasové pokožky (a nejlepší je vzít do sprchy partnera, ať vám s tím pomůže J ).  

Pitná kůra je vhodným pomocníkem například na jaře, kdy je už skoro módním trendem podstupovat nějakou detoxikaci nebo posilující kůru. Navíc jsou v tuto dobu k dispozici mladé kopřivy, ze kterých je čaj nejlepší a obsahuje největší množství účinných látek. Pitná kůra se obvykle drží 3 týdny až měsíc, déle by se jeden bylinný čaj pít neměl. Po měsíční pauze je možné opět s pitím začít.

zdroj

 Máta:

Čaj ráda piji jen tak, bez cíleného léčení nějakého neduhu, a to jak z čisté máty, tak tzv. touareg, což je čaj ze směsi máty a zeleného nebo černého čaje. Tento nápoj má svůj název od tuarégů, jednoho berberského národa ze severní Afriky, kde se tento čaj stále pije na hektolitry.

 Čistý mátový čaj, kromě toho, jak skvěle chutná, pomáhá při žaludeční nevolnosti a střevních potížích. Podporuje trávení, uklidňuje mysl a ač se to nezdá, má chladivé účinky. Zvlášť v zimě je pak neocenitelný mátový éterický olej. Stačí pár kapek do aromalampy, nechat ji přes noc (tedy pokud máte aromalampu s dostatečně velkou mističkou na vodu) a už se nebudete dusit díky zacpanému nosu. Podobně fungují i další oleje, ale máta mi voní nejvíc; například eukalyptus, bez ohledu na to, jak skvěle funguje, mi přijde příliš ostrý.

zdroj

Řebříček:

Druhá bylina na ženské dny. Je nejlepší v kombinaci s kontryhelem, obvykle je míchám 1:1. Sám o sobě mi příliš nechutná, ačkoliv po delší době pití se na chuť dá zvyknout. Je skvělý na uvolňování křečí nejen při menstruaci, stejně jako kopřiva má schopnost pročisťovat krev. Má i protizánětlivé účinky a tedy se dá používat při problematické a aknózní pleti na hojení všech těch potvor.

zdroj

Krásný den J

Morwen

Z Výsluní na hradiště Úhošť a zase zpátky

Po týdnu stráveném na brigádě jsme se s kamarády rozhodli, že si zasloužíme trochu se odreagovat a co by bylo po pěti dnech strávených fyzickou prací lepší relaxací, než jít na 20 kilometrový výlet :D ?

Výchozím bodem bylo městečko Výsluní u Chomutova, odtud byl v plánu hrad Hasištejn, pak Kadaň a nakonec hradiště Úhošť.

Výsluní má sice statut města, ale k aktuálnímu datu zde žije zde pouhých 223 obyvatel. Před odsunem Němců to ale muselo být roztomilé městečko, stále tu stojí původně krásné a vznešené domy, i když už bohužel dost poznamenané zubem času a tím, že se o ně nikdo nestará. Náměstí dominuje obvyklý kostel, který rovněž svědčí o bývalém větším významu Výsluní. Tak velký kostel jsem totiž snad ještě na vesnici nikdy neviděla, kostely takové velikosti opravdu bývaly jen ve městech.

kostel sv. Václava ve Výsluní
zdroj

Z Výsluní vede žlutá turistická značka, hned vedle kostela míří dolů z kopce skrze malou chatařskou osadu a podél Prunéřovského potoka až k Hasištejnu. Jde se celou dobu lesem, vedle vás bublá potok – idylka. A nevšimla jsem si toho samozřejmě jen já. Podél cesty jsou roztroušeny další chalupy a nutno říct, že majitelé mají opravdu dobrý vkus na výběr místa, kde strávit víkend nebo dovolenou.

Hasištejn byl pro mě největším lákadlem celého výletu. Tento šlechtický hrad ze 14. století stojí na ostrožně nad potokem a je tedy ze tří stran chráněn prudkými srázy. Jméno pochází z německého Hassenstein, tj. „skála nenávisti“ a váže se k němu legenda, jako ostatně asi ke všem hradům.

Tak tedy, usaďte se, pohádka začíná...

Pán na Hasištejně měl krásnou dceru, která už byla ve věku na vdávání. Pán si ji střežil jako oko v hlavě, ale jednoho dne zabušil na vrata knížecí posel s povolávacím rozkazem. Pán musel jít bojovat do války s Avary. Znal svou povinnost a ani se nebál bitevní vřavy, měl ale obavy o svou krásnou dceru, kterou musel doma zanechat samotnou. Pověřil tedy hradního kaplana, aby mu dceru ohlídal.

Mladé slečně se zpočátku po otci stýskalo, ale jak plynuly měsíce a o hradním pánovi nebylo žádných zpráv, ztrácela pomalu naději na otcův návrat a aby si ukrátila bolestivé čekání, začala na hrad zvát okolní šlechtice a pořádat velkolepé zábavy. Nakonec se s jedním ze šlechtických synků, proslulým svým neřízeným životem, i zasnoubila a začala se chystat svatba.

Zákon schválnosti ale fungoval i tehdy a právě těsně před svatbou se z války vrátil starý otec. Těšil se na svou dcerku, a ani ve snu neočekával, že přijede přímo doprostřed předsvatebních příprav. To ho rozzuřilo a okamžitě zapomněl, jak se nemohl dcery a domova dočkat. Nejprve našel kaplana a v slepém hněvu ho probodl za to, že mu neuhlídal dceru. Jeho hněv se stále neutišil a zaslepen nechal zazdít dceru ve sklepení. Až pak se jeho rozbouřená krev uklidnila. Nechal si přivést koně a povídá sloužícím: „Nemohu dále žít, dva životy jsem dnes ve své nenávisti zatratil. Odkazuji vám svůj majetek, dělejte si s ním, co chcete.“ Na to nasedl na koně, obrátil ho tam, kde je skála nejstrmější a propast nejhlubší a vrhl se i s koněm z hradu.

Lidé pak pojmenovali hrad Hassenstein na památku této obrovské nenávisti.

Touhle pověstí jsem potěšila svůj doprovod a šlo se na průzkum hradu. V pokladně seděla moc milá paní, věnovala mi letáček s průvodním textem. Vstupné je zanedbatelné, pohybovalo se kolem 30 korun. Prohlídka je individuální, můžete tedy na hradě strávit libovolné množství času a číst si jen to, co vás opravdu zajímá. A jako bonus můžete i lozit po hradbách a nikdo na vás nekřičí, ať okamžitě slezete dolů J. Hrad je z větší části zříceninou; zachovalá je věž a z poloviny palác. Z kaple se dochovaly jen obvodové zdi a kousek schodů, po kterých se dá vylézt asi dva metry nad zem, vykouknout z portálu ve zdi a začít si hrát na kazatele a ohnivě kázat o plamenech pekelných, jak hned učinil kamarád J. Pak už jsme jen vylezli na věž, pokochali se příjemnou vyhlídkou a byl čas posunout se o kousek dál.

zbytek Hasištejnské kaple

hradní věž

pohled z věže na palác

potok podél cesty z Hasištejna

 

výhled z Hasištejna

No, o kousek...  z Hasištejna je to do Kadaně asi 11 kilometrů. Navíc jsme vtipně šli v den, kdy bylo asi 30°C ve stínu, což se na našem stavu večer rovněž podepsalo. První půlka cesty je velice příjemná, jde se lesem a podél cesty roste asi tuna malin, pro které stačí natáhnout ruku. Druhá půlka byla horší. Když totiž sejdete z lesní cesty, značka už dál pokračuje jen po silnici. Není to tak dlouhé, ale v tom horku byl rozpálený asfalt zabiják, navíc, když jsme míjeli koupaliště a nikdo z nás neměl plavky. Kolem elektrárny Prunéřov (takový menší Temelín, cesta vede těsně vedle areálu) jsme se dostali až na nádraží Kadaň-Prunéřov a tam jsme odhlasovali přiblížit se do Kadaně vlakem (jeden z nejlepších nápadů dne).

V Kadani zrovna probíhal jakýsi festival, takže vlak byl narvaný k prasknutí, ale cesta trvala asi jen 15 minut, takže se to dalo v klidu vydržet, delší dobu bych ale takto cestováním opravdu strávit nechtěla. V Kadani jsme se vyhnuli festivalu, který tábořil pod centrem města a skrze davy návštěvníků s květinovými věnci (asi místo obligátního festivalového vstupního náramku J ) jsme se probojovali až na náměstí. A musím podotknout, že Kadaň je jedno z těch moc pěkných měst. Mnoho domů pochází ještě ze středověku, na což upozorňují nenápadné cedulky. Dali jsme si zmrzlinu v cukrárně přímo uprostřed náměstí (kterou ale nedoporučuju, maličké porce a navíc nepříjemná a pomalá obsluha) a po chvíli dohadování jestli budeme pokračovat na místní zámek nebo výletem na hradiště bylo zvoleno hradiště na Úhošti.

Cestou se znovu ukázalo, jaká je Kadaň příjemná. Značka totiž vedla podél Ohře po nádherně nově postaveném nábřeží s úžasným názvem – nábřeží Maxipsa Fíka. U kláštera se odbočilo na most a pokračovalo se dál, tentokrát už stále jen a jen do kopce. Cesta z Kadaně na Úhošť je asi 3 km po červené značce, která pak dále vede směrem ke Klášterci nad Ohří.

Během výstupu si můžete nahoře pod vrcholem kopce všimnout prudkých terénních zlomů, přes které cesta vede. To jsou pozůstatky pravěkých valů, kterými bylo bývalé hradiště opevněno. Osídlení je prokázáno od doby bronzové a romantický badatel August Sedláček sem dokonce umístil bájný Wogastisburg, sídlo knížete Sáma. Doposud se ale nenašlo nic, co by jeho teorii potvrdilo. A tak se zde musíme zatím spokojit jen s pravěkým hradištěm. Čedičová hora je zajímavá samotným vzhledem; není divu, že přilákala pravěké obyvatele, stolový tvar totiž sám přímo vybízí ke stavbě významného sídliště. Dnes na hradišti stojí jen kamenné sutiny a pak socha Herberta Kiszy, která nese symboly pro původní obyvatele různých kultur, které na hradišti sídlily. 

náměstí v Kadani

socha na Úhošti

 Na Úhošti naše cesta skončila, už jsme jen zvládli hodinku si posedět a užít si malý piknik. Byl to jeden z nejpříjemnějších výletů, které jsem v poslední době zažila, ačkoliv pod Prunéřovskou elektrárnou na rozpálené silnici jsem si v jednu chvíli vyčítala, co jsem to vymyslela za koninu. Tohle pomatení smyslů bylo ale jen dočasné a zpětně opravdu ničeho nelituji. Hasištejn, Kadaň i Úhošť za návštěvu určitě stojí, v jednom dni si užijete krásy historické, současné i přírodní. Popsaná trasa je asi středně náročná, jak délkou tak i typem terénu.

Už uvažuji o dalším výletu dále po červené, z Úhoště do Kostelce nad Ohří a dál J.

Morwen

Návštěva výstavy Tim Burton a jeho svět (23.3. - 3.8.2014)

Kdo by neznal filmy Ospalou díru, Karlíka a továrnu na čokoládu nebo Střihorukého Edwarda od Tima Burtona? Tak právě výstavu jeho děl lze najít v Domě U Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí, č. 13.

Co se týče vstupného, tak je poněkud vyšší:
plné: 190,-
snížené: 130,-
držitelé Opencard mají slevu 10%.

Na stránkách píší, že předprodej časových vstupenek je poskytován pouze přes síť Ticketpro (nevylekejte se při objednávání - v popisku je například u 1.8. je poznámka, že lístky platí od úterý 27.7. do pátku 1.8., to znamená, že když si je koupíte, platí celý týden a ostatní termíny jsou jednotlivě na sobotu a neděli). Také jsem je tak kupovala, ale při příchodu ke galerii jsem zjistila, že vstupenky se dají pořídit i na místě v pokladně, ale když jsem tam v sobotu byla, vyděsila mě fronta, která se vytvořila, sahající až na samotné náměstí. A v tom horku jsem byla ráda, že ji nemusím stát. Takže doporučuji vstupenky objednat dopředu.

Výstava má zavřeno pouze v pondělí, ve zbylé dny ji lze navštívit od 10:00 do 20:00.

Oficiální stránky zde: http://www.timburton.cz/#homepage.htm

V sálech se nesmí fotit, takže bohužel žádné fotografie tentokrát nemám.

Vchod se nachází mezi růžovým domem Národní galerie v Praze a restaurací, resp. Týnským chrámem, u vchodu je velký nápis Tim Burton a jeho svět. Ukazatelé bezpečně provedou návštěvníka celou expozicí.

Dům U Kamenného zvonu je uprostřed
http://www.hrady.cz/?OID=2031&PARAM=2

Expozice se nachází v krásném prostředí gotické architektury. Vystaveny jsou hlavně skici a kresby Tima Burtona. Jsou tématicky řazeny, fanoušci mohou najít první podoby Edwarda nebo Mrtvé nevěsty a všech ostatních postav. Kromě nich jsou k vidění nezveřejňované kresby a neuskutečněné projekty. Zajímavé jsou obzvláště ty nákresy, které jsou kresleny na ubrouscích nebo na novinách. Úsměvný je exponát ze školních let, kdy uprostřed je kresba postavy, akt, ale dole na papíře je obrázek kreatury. Mezi kresbami jsou i ukázky textů, které Burton psal k filmům, návrhy scén aj.

Zajímavou část prohlídky tvoří sochy, loutky z filmů. Mnoho z nich tvoří v základě pryskyřice, kov a někdy i silikon. Na mně udělali největší dojem čtyři Umpalumpové, byl tam však i Oogie Boogie nebo Napoleon, Wellington  a červík z filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona nebo Marťan z filmu Mars útočí!

Ve dvou místnostech jsou nainstalovány dvě promítací televize.

A teď záporné stránky expozice. Klimatizace pravděpodobně nefungovala, jak by měla, bylo dusno, což v kombinací mnoha těl a horka nebylo příjemné. Výstava se mi zdála být jednostranná, vystaveny byly hlavně obrázky. Čekala jsem trochu víc - například fotografie-momentky z natáčení filmů, nějaké kostýmy... Přičemž u jednoho popisku někdo přeložil z angličtiny slovo "nails" chybně významově jako "nehty", i když jsou to "hřebíky" a z dané fotografie je to patrné (Jedná se o naaranžovanou fotografii Modřenky s panenkou, do které zatlouká hřebíky (ne nehty!)).

Výstavu doporučuji skalním fanouškům Tima Burtona a milovníkům kreseb, karikatur a výtvarného umění. Člověk, který má rád Burtonovy filmy si svoje také najde, ale zeptejte se sami sebe, jestli to za ty peníze stojí. Já osobně jsem byla trochu zklamaná.



Lilie

Menstruační kalíšek

Na našem blogu se budou čas od času asi objevovat i články s ryze ženskými tématy, pod čímž si ale nepředstavujte kabelky a šaty (ačkoliv o tom se tu bude psát taky J ), nýbrž menstruace, antikoncepce a další, o kterých můžou dle mého názoru psát opravdu s pochopením jen ženy. A psát by o nich měly, protože ačkoliv např. o takové antikoncepci byly popsány snad už miliony stran, tak žádné dvě ženy nejsou stejné, každá je v něčem specifická a tedy čím víc zkušeností bude zapsáno, tím větší šanci budou mít další ženy najít si co nejpodobnější zkušenost, která jim může pomoci s vlastním rozhodováním nebo problémem. Naše kultura už neuznává rodinné tradice, ve kterých se mimo jiné předávaly i zkušenosti s menstruací a ženstvím, takže dnes jsme obvykle odkázány na anonymní internetové diskuze a články. A když už je to tedy tak, snažme se alespoň, aby tyto diskuze byly co nejplodnější a nejvariabilnější.

zdroj

O menstruačním kalíšku jsem se poprvé dozvěděla už před několika lety a pamatuji si, že už tehdy mě celkem zaujal, ačkoliv jsem o něm vážně neuvažovala. To se změnilo až tento rok. 

To jsem se začala víc starat sama o sebe, jíst zdravěji, přešla jsem prakticky ze 100% na přírodní kosmetiku a snaha zbavit se chemicky bělených vložek a tamponů šla s tím vším ruku v ruce. Navíc si troufám sama sebe označit za ekologicky uvědomělou osobu, takže i vědomí, kolik odpadu každý měsíc vyrobím jen díky menstruaci, mě začalo celkem štvát. Z těchto důvodů jsem se rozhodla  do kalíšku zainvestovat.

První kalíšky se začaly vyrábět už v 50. letech, kdy si je patentovala Leona Chalmers, ale nevyráběly se z vhodného materiálu a až po rozšíření lékařského silikonu se začal vyrábět sériově. Vzhledem k absenci vláken, která by se mohla uvolnit, bělidel a podobně je kalíšek tělu mnohem příjemnější než tampony. Navíc nebyl s používáním kalíšku nikdy zaznamenán syndrom toxického šoku, který hrozí u tamponů.

Kalíšek má ve vrchní části pod okrajem maličké otvory umožňující vznik podtlaku, který drží kalíšek na svém místě. Tyto otvory je nutné udržovat průchozí, aby se podtlak mohl vytvořit, takže aspoň jednou dvakrát denně je vhodné kalíšek opláchnout pod prudčím proudem vody. Opláchnutí výrobci doporučují při každé výměně, ale ne na každém wc je k dispozici umyvadlo, takže někdo to řeší opláchnutím přinesenou vodou z pet lahve, ale i jen otření toaletním papírem je dostačující. Před i po menstruaci je nutno kalíšek vyvařit asi pět minut ve vodě a tak ho sterilizovat. Zavádí se složený, na internetu je spousta různých návodů, ale myslím, že si na to každá přijde hned sama. Po zavedení se uvnitř musí dokonale rozvinout a přilnout na stěny pochvy, aby tak krev neprotékala kolem.

Při vyjmutí se kalíšek doporučuje stisknout dvěma prsty, podtlak se tak uvolní a je možné kalíšek vyndat. Jiným prý stačí vsunout dovnitř prst a už takové maličké narušení podtlaku kalíšek skoro vystřelí samo ven (takové štěstí bohužel sama nemám).

Počáteční investice je vyšší než u obyčejného balíčku vložek, ale jelikož se životnost kalíšku obvykle uvádí okolo 10 let, tak po rozpočítání na toto časové rozmezí se kalíšek ekonomicky setsakra vyplatí. Kalíšek navíc pojme i daleko víc krve než jakákoliv jiná klasická pomůcka, takže odpadá i otravná častá výměna na wc (pokud tedy nemáte extrémně silnou menstruaci). Některým prý kalíšek i pomohl od menstruačních bolestí, což ale bohužel sama potvrdit nemůžu, nepříjemné až bolestivé pocity ze začátku vždy prožívám stále.

Mooncup
zdroj

Koupila jsem si kalíšek značky Mooncup, stál mě něco okolo 500 Kč. Na trhu je spousta dalších výrobců  a dá se dá koupit už např. od 300 Kč, takže je dostupný opravdu prakticky všem. Kalíšek vypadá tak akorát a má celkem dlouhou stopku, která má sloužit k vyndavání. Většina dam na internetových diskuzích uvádí, že stopku prakticky okamžitě celou ušmikly, což je možné a zjevně dost populární, ale já bych ho bez ní asi nevyndala. Dělá mi totiž problém kalíšek dostatečně silně uchopit a uvolnit tak podtlak, což je pro vyjmutí nezbytné. Díky stopce tak vždy kalíšek popovytáhnu co nejvíce na kraj a pak už na něj bez problémů dosáhnu i prsty a jsem schopna ho stiskem uvolnit.

Trvalo mi asi dva cykly, než jsem se naučila s kalíškem bezpečně manipulovat. První dva měsíce byly občas až tragikomické, např. když jsem ráno byla dole stažená a nebyla jsem schopná ke kalíšku dosáhnout dvěma prsty a uvolnit ho. Takže ze začátku rozhodně nedoporučuji jít s kalíškem někam do ztížených podmínek, nicméně jakmile se s ním naučíte zacházet, je pro ně naopak ideální. Sama jsem s kalíškem strávila menstruaci v lese na praxi, kdy jsme byli od osmi ráno do pěti odpoledne neustále venku a hrabali se v hlíně. První dva dny, kdy mám měsíčky nejsilnější, jsem se bála, aby mi kalíšek nepřetekl a jednou jsem opravdu i v lese měnila, ale bylo to zbytečné, vydrželo by to i domů. Zbylé dny už mám měsíčky slabé, takže to opravdu měním jen ráno a večer a ani tak kalíšek není ani zdaleka plný. Samotná výměna v polních podmínkách byla zajímavá, samozřejmě je nutné použít nějakou dezinfekci na ruce (prodávají se často v minibaleních, takže není problém si ji do batůžku přihodit), ale žádné problémy jsem z toho neměla.

Občas mi kalíšek v silnějších dnech proteče – zavedený je správně, vždy to zkontroluji popovytáhnutím a objedu ho uvnitř prstem, jestli se správně rozvinul. Mám pocit, že se to stává, když se nějak špatně pohnu a divně se zkroutím, např. při sezení. Psala jsem kvůli tomuto problému i autorkám stránek www.kalisek.cz, které jsou o kalíšcích asi nejobsáhlejším informačním zdrojem v češtině. Dostalo se mi odpovědi, že se to může stávat, když si žena vybere kalíšek příliš veliký. Ten můj je velikost B, tedy ta menší velikost dané značky, která je určena pro ženy do 30 let a pro ty, které ještě nerodily. Pro ženy starší a matky je zde velikost A, které je ale jen o 3 mm širší než menší velikost. U jiných výrobců je tomu jinak, ale tohle členění je všude víceméně podobné a různě se liší i délka, průměr a měkkost kalíšku. Některé kalíšky mají na sobě drážky, které usnadňují uchopení. Můj kalíšek je má a nejsem si jistá, jestli mi v manipulaci nějak pomáhají nebo ne, na diskuzích si je ale ženy pochvalovaly, takže na tom snad něco bude. Měkčí kalíšky se prý hůře rozbalují, tvrdší naopak mohou být uvnitř stále trochu cítit. V tomto ohledu mi mooncup vyhovuje, necítím ho vůbec a rozbaluje se perfektně.  

porovnání kalíšků různých výrobců
zdroj

Nevýhody:

Pořizování kalíšku je tedy obzvlášť poprvé kupováním zajíce v pytli. A to doslova. Nemáte prakticky šanci poznat, jestli vám bude kalíšek perfektně sedět. Co mohu soudit z vlastních zkušeností a desítek stran internetových diskuzí, je dost obtížné napoprvé odhadnout, co přesně bude ženě sedět, jestli měkkčí, větší nebo menší. Prakticky jediným vodítkem, které kupující má, je věk a jestli rodila nebo ne, příp. jestli je dole hodně citlivá a bude tak hledat spíš měkčí kalíšky.

Já jsem velikost zřejmě úplně neodhadla a tak jsem vždycky odkázána na pojistné vložky (kterých ale stále spotřebuji o mnoho méně, takže ani z ekonomického hlediska koupě nelituji).

Některé dámy si na internetu rovněž stěžovaly, že se jim dělá špatně při pohledu na větší množství krve, což je u kalíšku dost problém (dle mého názoru je spíš taková přecitlivělost dost přehnaná, když uvážím, ke každá žena menstruuje 12x ročně a tedy s krví musí přijít ve větším množství do styku, ale co už).

Rekapitulace:

Z dlouhodobého hlediska ušetříte poměrně zásadní částku, je hygieničtější, ekologičtější, není nutná častá výměna, je pohodlný a skladný (při cestování se dost projeví, jestli si zabalíte jeden kalíšek nebo dva balíky vložek). Zároveň je ale nákup riskantnější, ačkoliv asi nebude častým případem, pokud si vyberete dle věku správnou velikost, že by kalíšek nesednul vůbec a nedal se tak používat. Vyžaduje i trochu trpělivosti a šikovnosti, což je ale podle mě oproti všem výhodám jen malá cena.

Kalíšek může být symbolem jiného přístupu k menstruaci, než jaký byl v západní společnosti dosud běžný.  Hodně žen se zároveň zajímá i o posvátné, cyklické ženství a menstruaci neberou jako potíž, v čemž může právě kalíšek hodně pomoci.  


Morwen