Po týdnu stráveném na brigádě jsme se s kamarády rozhodli, že si
zasloužíme trochu se odreagovat a co by bylo po pěti dnech strávených fyzickou
prací lepší relaxací, než jít na 20 kilometrový výlet :D ?
Výchozím bodem bylo městečko Výsluní u Chomutova, odtud byl
v plánu hrad Hasištejn, pak Kadaň a nakonec hradiště Úhošť.
Výsluní má sice statut města, ale k aktuálnímu datu zde žije zde
pouhých 223 obyvatel. Před odsunem Němců to ale muselo být roztomilé městečko,
stále tu stojí původně krásné a vznešené domy, i když už bohužel dost
poznamenané zubem času a tím, že se o ně nikdo nestará. Náměstí dominuje
obvyklý kostel, který rovněž svědčí o bývalém větším významu Výsluní. Tak velký
kostel jsem totiž snad ještě na vesnici nikdy neviděla, kostely takové
velikosti opravdu bývaly jen ve městech.
 |
| kostel sv. Václava ve Výsluní zdroj |
Z Výsluní vede žlutá turistická značka, hned vedle kostela míří dolů z kopce skrze malou chatařskou osadu a podél Prunéřovského potoka až
k Hasištejnu. Jde se celou dobu lesem, vedle vás bublá potok – idylka. A nevšimla jsem si toho samozřejmě jen já. Podél
cesty jsou roztroušeny další chalupy a nutno říct, že majitelé mají opravdu
dobrý vkus na výběr místa, kde strávit víkend nebo dovolenou.
Hasištejn byl pro mě největším lákadlem celého výletu. Tento šlechtický
hrad ze 14. století stojí na ostrožně nad potokem a je tedy ze tří stran
chráněn prudkými srázy. Jméno pochází z německého Hassenstein, tj. „skála
nenávisti“ a váže se k němu legenda, jako ostatně asi ke všem hradům.
Tak tedy, usaďte se, pohádka začíná...
Pán na Hasištejně měl krásnou dceru, která už byla ve věku na vdávání.
Pán si ji střežil jako oko v hlavě, ale jednoho dne zabušil na vrata
knížecí posel s povolávacím rozkazem. Pán musel jít bojovat do války
s Avary. Znal svou povinnost a ani se nebál bitevní vřavy, měl ale obavy o
svou krásnou dceru, kterou musel doma zanechat samotnou. Pověřil tedy hradního
kaplana, aby mu dceru ohlídal.
Mladé slečně se zpočátku po otci stýskalo, ale jak plynuly měsíce a o
hradním pánovi nebylo žádných zpráv, ztrácela pomalu naději na otcův návrat a
aby si ukrátila bolestivé čekání, začala na hrad zvát okolní šlechtice a
pořádat velkolepé zábavy. Nakonec se s jedním ze šlechtických synků, proslulým
svým neřízeným životem, i zasnoubila a začala se chystat svatba.
Zákon schválnosti ale fungoval i tehdy a právě těsně před svatbou se
z války vrátil starý otec. Těšil se na svou dcerku, a ani ve snu
neočekával, že přijede přímo doprostřed předsvatebních příprav. To ho rozzuřilo
a okamžitě zapomněl, jak se nemohl dcery a domova dočkat. Nejprve našel kaplana
a v slepém hněvu ho probodl za to, že mu neuhlídal dceru. Jeho hněv se
stále neutišil a zaslepen nechal zazdít dceru ve sklepení. Až pak se jeho
rozbouřená krev uklidnila. Nechal si přivést koně a povídá sloužícím: „Nemohu
dále žít, dva životy jsem dnes ve své nenávisti zatratil. Odkazuji vám svůj
majetek, dělejte si s ním, co chcete.“ Na to nasedl na koně, obrátil ho
tam, kde je skála nejstrmější a propast nejhlubší a vrhl se i s koněm
z hradu.
Lidé pak pojmenovali hrad Hassenstein na památku této obrovské
nenávisti.
Touhle pověstí jsem potěšila svůj doprovod a šlo se na průzkum hradu.
V pokladně seděla moc milá paní, věnovala mi letáček s průvodním
textem. Vstupné je zanedbatelné, pohybovalo se kolem 30 korun. Prohlídka je
individuální, můžete tedy na hradě strávit libovolné množství času a číst si
jen to, co vás opravdu zajímá. A jako bonus můžete i lozit po hradbách a nikdo
na vás nekřičí, ať okamžitě slezete dolů J.
Hrad je z větší části zříceninou; zachovalá je věž a z poloviny
palác. Z kaple se dochovaly jen obvodové zdi a kousek schodů, po kterých
se dá vylézt asi dva metry nad zem, vykouknout z portálu ve zdi a začít si
hrát na kazatele a ohnivě kázat o plamenech pekelných, jak hned učinil kamarád J. Pak už jsme jen
vylezli na věž, pokochali se příjemnou vyhlídkou a byl čas posunout se o kousek
dál.
 |
| zbytek Hasištejnské kaple |
 |
| hradní věž |
 |
| pohled z věže na palác |
 |
| potok podél cesty z Hasištejna |
 |
| výhled z Hasištejna |
No, o kousek... z Hasištejna je to do Kadaně asi 11 kilometrů. Navíc jsme vtipně šli v den, kdy bylo asi 30°C ve stínu, což se na našem stavu
večer rovněž podepsalo. První půlka cesty je velice příjemná, jde se lesem a
podél cesty roste asi tuna malin, pro které stačí natáhnout ruku. Druhá půlka
byla horší. Když totiž sejdete z lesní cesty, značka už dál pokračuje jen po
silnici. Není to tak dlouhé, ale v tom horku byl rozpálený asfalt zabiják,
navíc, když jsme míjeli koupaliště a nikdo z nás neměl plavky. Kolem
elektrárny Prunéřov (takový menší Temelín, cesta vede těsně vedle areálu) jsme
se dostali až na nádraží Kadaň-Prunéřov a tam jsme odhlasovali přiblížit se do
Kadaně vlakem (jeden z nejlepších nápadů dne).
V Kadani zrovna probíhal jakýsi festival, takže vlak byl narvaný k prasknutí,
ale cesta trvala asi jen 15 minut, takže se to dalo v klidu vydržet, delší
dobu bych ale takto cestováním opravdu strávit nechtěla. V Kadani jsme se
vyhnuli festivalu, který tábořil pod centrem města a skrze davy návštěvníků s květinovými
věnci (asi místo obligátního festivalového vstupního náramku J ) jsme se probojovali
až na náměstí. A musím podotknout, že Kadaň je jedno z těch moc pěkných
měst. Mnoho domů pochází ještě ze středověku, na což upozorňují nenápadné
cedulky. Dali jsme si zmrzlinu v cukrárně přímo uprostřed náměstí (kterou
ale nedoporučuju, maličké porce a navíc nepříjemná a pomalá obsluha) a po
chvíli dohadování jestli budeme pokračovat na místní zámek nebo výletem na hradiště bylo zvoleno
hradiště na Úhošti.
Cestou se znovu ukázalo, jaká je Kadaň příjemná. Značka totiž vedla
podél Ohře po nádherně nově postaveném nábřeží s úžasným názvem – nábřeží Maxipsa
Fíka. U kláštera se odbočilo na most a pokračovalo se dál, tentokrát už stále
jen a jen do kopce. Cesta z Kadaně na Úhošť je asi 3 km po červené značce,
která pak dále vede směrem ke Klášterci nad Ohří.
Během výstupu si můžete nahoře pod vrcholem kopce všimnout prudkých
terénních zlomů, přes které cesta vede. To jsou pozůstatky pravěkých valů,
kterými bylo bývalé hradiště opevněno. Osídlení je prokázáno od doby bronzové a romantický badatel August Sedláček sem dokonce umístil bájný Wogastisburg, sídlo knížete Sáma. Doposud se ale nenašlo nic, co by jeho teorii potvrdilo. A tak se zde musíme zatím
spokojit jen s pravěkým hradištěm. Čedičová hora je zajímavá samotným
vzhledem; není divu, že přilákala pravěké obyvatele, stolový tvar totiž sám
přímo vybízí ke stavbě významného sídliště. Dnes na hradišti stojí jen kamenné sutiny a pak socha Herberta Kiszy, která nese symboly pro původní obyvatele různých kultur, které na hradišti sídlily.
 |
| náměstí v Kadani |
 |
| socha na Úhošti |
Už uvažuji o dalším výletu dále po červené, z Úhoště do Kostelce
nad Ohří a dál J.
Morwen
Žádné komentáře:
Okomentovat