Nimba - ajurvédský (skoro) zázrak

Prakticky od začátku puberty, což u mě bylo někdy v 11 letech, mám dost problematickou pleť. Zkoušela jsem všemožné i nemožné přípravky, na vnitřní i vnější použití a nic mi dlouhodobě nezabralo. Až antikoncepce. Brala jsem ji od 15 let do 19. Pleť byla vcelku pěkná, nové boláky se tvořily jen zřídka a už to nebyly takové veliké boule, jako předtím. Po 4 letech jsem prakticky náhodou narazila na články, které se o antikoncepci nezmiňovaly lichotivě a tak jsem se začala zajímat, co do sebe vlastně každý den cpu. Vystřídala jsem do té doby dvě gynekoložky a ani jedna mě před nežádoucími účinky antikoncepce nevarovala. Ta první jen odmítla dávat mi ji už ve 14, jak navrhovala bezradná dermatoložka, ale hned po dosažení právní odpovědnosti mi ji s klidem napsala. V 18 jsem přešla k jiné, která mi ji bez otázek předepisovala i nadále. Samozřejmě, nenapadlo by mě, že by doktor neměl mít pravdu – přece je to doktor, který to mnoho let studoval. Nechci teď obviňovat doktory, jací jsou to vrazi v bílých pláštích, ale už jsem si přišla na to, že některým se nechce při léčení moc myslet a léky předepisují poněkud automaticky.

Po přečtení x článků jsem se vyděsila, jaká je antikoncepce svinstvo (s prominutím). Teď to tak černě nevidím, braní nízkohormonové antikoncepce KRÁTKOU DOBU, tedy ne několik let v kuse, asi nebude taková tragédie a dokáži si představit situace, kdy by antikoncepce byla opravdu nejvhodnější metodou. Já ji ale už brala čtyři roky a navíc v době, kdy se mi hormonální systém ještě stále upravoval a ustaloval, tedy v nejrizikovějším období. Z těchto důvodů jsem se zařekla, že pokud bude jakákoliv jiná přijatelná možnost, antikoncepce se již nedotknu. 

Prášky jsem tedy vysadila a očekávala katastrofické zhoršení pleti, vypadávání vlasů a další potíže, které v hororových scénářích popisovaly dámy a dívky v internetových diskuzích. Vypadávání vlasů se (ťuk ťuk) nedostavilo, přibírání taky ne, ale akné si svou příležitost nenechalo ujít.  Pleť jsem sice měla o něco lepší, než před HA, ale o dost horší, než s ní. Začala jsem tedy opět hledat.

Zároveň s prozkoumáváním vod alternativní medicíny, zdravého životního stylu a negativ běžných chemických potravin a léků jsem zabloudila i na kosmetické blogy. Tam jsem přišla na přírodní, panensky lisované oleje a jejich použití na pleť a i na spoustu jiných zajímavých věcí.

Přírodní kosmetika mi na obličej pomohla a akné o fous ustoupilo. Stále to ale nebyla žádná sláva, zvlášť v době měsíčků (au).

Ve chvíli, kdy mi najednou přestala veškerá kosmetika fungovat (z ničeho nic, moje pleť má taková překvápka zjevně ráda), jsem narazila na blog Mitsuuko a její opěvování ajurvédského nimbového čaje (kuk).

Teď onečně se dostáváme k jádru věci (tedy ti, co přežili úvod a dočetli až sem). Čaj vyrábí firma Everest Ayurveda (kuk), která má na triku spoustu a spoustu dalších bylinných čajů na nejrůznější potíže. Zkoušela jsem od nich jen jeden další čaj, na ledviny, a tedy ten nebyl žádný zázrak, na rozdíl od nimby.

Dle výrobce má čaj fungovat jako čistič krve, pomáhat proti akné, zánětům, oparům a kožním infekcím, má ulevovat při bolestivé menstruaci, pomáhat při výtocích z pochvy a ještě navíc jako podpora při chemoterapii.

Složení: rubia cordifolia (mořena srdčitá), pterocarpus marsupium (malabar/indické kino), curcuma longa (kurkuma dlouhá), cymbopogon citratus (citronela), glycyrrhiza glabra (lékořice lysá), tinospora cordifolia (chebule srdčitá), emblica officinalis (amalaki), terminalia bellirica (vrcholák myrobalánový), terminalia chebula (vrcholák tříslovinný), ocimum sanctum (bazalka posvátná).

Mořena srdčitá je jednou z nejdůležitějších ajurvédských bylin na podporu jater a ledvin, pomáhá na kožní problémy, upravuje tok krve a tak i pomáhá rychlejšímu hojení ran. 

Malabar rovněž čistí krev, snižuje hladinu krevního cukru a detoxikuje játra.

Kurkuma se používá především na úpravu a léčbu zažívání, pomáhá při onemocnění jater a žlučníku, stimuluje prokrvování periferních částí těla a zmenšuje možnost tvorby krevních sraženin.

Citronela opět pomáhá při žaludečních potížích a nevolnostech.

Lékořice podporuje tvorbu žaludečních šťáv a působí proti vředům. Pomáhá rozpouštět hleny, tedy se dá použít i při kašli. Působí i proti zánětům a zvýšenému svalovému napětí. V Egyptě se pak svařená s mlékem používala jako afrodiziakum.

Chebule srdčitá povzbuzuje činnost jater a ledvin, podporuje obranyschopnost a vylučování toxinů. Původní název této himalájské byliny zní amrit, což se překládá jako „nekter nesmrtelnosti“.

Amalaki se často prodává v menších sáčcích jako sušené ovoce. Ajurvédskou medicínou je doporučován jako potravina k celkovému posílení organismu. Je silný antioxidant, má antivirotické, antibakteriální a spoustu dalších anti-vlastností.

Vrcholák myrobalánový působí pozitivně na kožní nemoci, při zevním použití působí jako dezinfekce, zvyšuje chuť k jídlu a pomáhá udržovat zdravá střeva.

Vrcholák tříslovinný rovněž působí na trávení a střeva, kdy v závislosti na dávce buď pomáhá proti zácpě nebo proti průjmu, zabraňuje hromadění hnisu při kožních chorobách, podporuje mozek i zrak.

Bazalka podporuje pocení, je tedy vhodná při horečnatých onemocněních. Rovněž čistí krev, působí protizánětlivě, reguluje hladinu cukru v krvi a je významným antioxidantem. V ajurvédě je jednou z nejvýznamnějších bylin.

Je poněkud zarážející, že bylina, podle které se celá směs jmenuje, tedy nimba (neem/Azadirachta indica) ve směsi vůbec není. Co mohu soudit ze zkušenosti s nimbovým olejem, je to možná i dobře, protože něco tak smradlavého jsem nikdy necítila, ale z jen z principu - stále se jedná o matení zákazníka. 

Mohla bych to shrnout jednoduše ve zkratce – funguje velice dobře. Akné ustoupilo výrazně, nové boláčky se tvoří méně a navíc se hojí expresní rychlostí. Zatím nezmizlo úplně, ale třeba se to ještě podaří.

Chutově je to děsivé. Hlavně prvních několik šálků. Pak už si člověk na tu zvláštně hořkou chuť i zvykne, ale stále si dávám vždy lžičku medu, se kterým mi to ne že chutná, ale nekroutí se mi při pití pusa. Pijí se dva hrnečky denně – hrnečky, tj. 250 ml, ideálně ráno a večer před jídlem. Ranní šálek piji vždy k snídaji, nedodržuji tedy pravidlo pití na lačno, ale funguje i přes to skvěle.

a takhle to vypadá

Pitná kůra by se neměla dodržovat dlouhou dobu bez přestávky. Na začátku jsem vypila dvě balení čaje za sebou, které mi vydržely asi měsíc a půl a pak jsem si dala měsíc pauzu. Pleť se během pauzy nijak zásadně nezhoršila, snad jen během menstruace, ale i tak se jednalo jen o pár pupínků. Po měsíci jsem se pustila do pití znova a pravděpodobně budu takto na střídačku pokračovat ještě nějakou dobu.

U Mitsuuko se můžete dočíst o nežádoucích vedlejších projevech. Popisuje krupičku, později nájezd velkých podkožních boláků nebo i celkové nepříjemné pocity. U mě se nic takového ani náznakem neobjevilo (tisíckrát ťuk ťuk ťuk). Po přečtení jejího článku jsem se obávala podobných projevů, proto jsem i první pití naplánovala na zkouškové, kdy prakticky nevylézám z domu, nicméně tohle opatření se ukázalo jako zbytečné. Pleť se prostě jen po dvou týdnech pití začala rapidně zlepšovat a zlepšovat.

Psychicky i fyzicky jsem se cítila stále stejně, čaj zaúčinkoval opravdu „jen“ tak, jak měl.

Obvykle se tyto nepříjemné průvodní jevy připisují čištění organismu a přechodovému období, kdy léčivo vyhání z těla veškerý sajrajt, který tedy samozřejmě musí někudy vyjít ven, což může být dost vidět/cítit. Nechce se mi ale věřit, že by nimba u mě neměla co vyhánet a tedy se nic neprojevilo. Moje strava není zrovna prasácká, ale ani ne bůhvíjak zdravá. Tak netuším. Jsem za to ale velice ráda.

Nimbu tedy doporučuji všemi deseti. Je našlapaná samými silnými a účinnými bylinkami, které vám pravděpodobně pomohou i s jinými neduhy a určitě podpoří organismus jako celek, na akné funguje a cena není nijak tragická, za balení je to obvykle kolem 80 korun. 

Krásný den J

Morwen

Americký koláč po česku s náplní "co dům dal"

Bylo nebylo a na chatě jsme chtěli nějakou mňamku. Já už měla nějak dost buchet a perníků a rozhodla jsem se vyzkoušet vyšší level - takový ten koláč, který vidíte ve filmech, že se hází po jiných lidech - koláč s "pokličkou".

Vycházela jsem z tohoto receptu: http://www.recepty.cz/recept/americky-kolac-ii-4715, ale udělala jsem si ho po svém z důvodu nedostatku jablek a absence citronu a rozinek v rumu.

Přísady:
Hladká mouka: 250g (nebo 2 a čtvrt hrníčku)
Máslo: 160g
Voda 1/2 hrnku
Cukr: 3 lžíce
Sůl: špetka
Skořice: asi 1/4 pytlíčku podle chuti, nemusí se přidávat
Pudinkový prášek: 1 pytlík
Vanilkový prášek: 1 pytlík
Skořicový cukr: 1 pytlík
Nasekané mandle: 1 balíček, cca 100g (na posypání)
Maliny: hrst
Ostružiny: hrst
Hroznové víno: hrst
Broskev: 1 kus

Postup:
Jako první jsem připravila suroviny a rozehřála troubu na maximum.

Dále jsem se držela receptu, na který odkazuji, čili: "Mouku osolíme a rozdrobíme v ní tuk. Zaděláme ledovou vodou na hustší těsto, vyválíme 2 placky velikosti formy, ve které budeme koláč péct." Já formu neměla, tak jsem použila pánvičku... A do těsta jsem přidala půl balíčku skořicového cukru, protože v komentářích psali, že je to málo sladké. Formu (nebo pánev) je potřeba vymastit, vysypat moukou a vložit do ní jednu těstovou placku, přičemž je potřeba, aby ta placka pokrývala celý vnitřek formy/pánve - nejen dno, ale i okraje. 

V jiné míse smícháme maliny, ostružiny, vypeckované nakrájené hroznové bobule a kousky broskve. Přidáme tři lžíce cukru, zbylý skořicový cukr, vanilkový cukr, pudinkový prášek, opět smícháme a vlijeme do připravené formy s těstem. Vezmeme druhý díl těsta a přikryjeme, přičemž okraje těsta, ve kterém je náplň, a těsta-"pokličky" spojíme. Posypeme trochou skořice a mandlemi.

Pekla jsem koláč při 200 stupních asi 20 minut. Těsto musí být pevné a lehce nahnědlé, je dobré si koláč šikovně nadzvednout a kouknout, jestli je vespod těsto propečené a také nahnědlé (může být lehce vlhké od náplně, nesmí se trhat jako těsto syrové). 

Koláč jsem měla v průměru asi 30-40 cm. Náplň lze udělat z jiného ovoce nebo jen z pudinkového prášku (pak je ho tam potřeba ale víc). Skořicový cukr lze do těsta nahradit vanilkovým či obyčejným, v komentářích na recepty.cz doporučují přidat med do náplně. Vršek koláče lze pomazat marmeládou a až pak posypat mandlemi, či jinými oříšky (pokud je tam vůbec chcete), aby oříšky neodpadávaly (ale není to zas taková tragédie), kombinování se meze nekladou. 

Zakončím to slovy ze stránek původního receptu - jak se vyjádřil komentátor pan Bořivoj klacek: "byla to vzrušující chuť  "

http://www.recepty.cz/recept/americky-kolac-ii-4715 nebo http://img.mf.cz/370/603/2-img_2110.jpg

Lilie

Dojmy ze zámku Zákupy

Státní zámek Zákupy se nachází na východ od České Lípy. Z gotické tvrze byl později přestavěn na renesanční zámek a později upraven do barokního stylu. V místní kapli zasvěcené sv. Františku z Assisi byli oddáni František Ferdinand d'Este s Žofií s Hohenbergu. Více o historii se lze dočíst na oficiálních stránkách zde: http://www.zamek-zakupy.cz/historie-zamku/.

Otevírací doba je:
od ledna do března je zavřeno,
v dubnu a říjnu: otevřeno o víkendech a státních svátcích od 9:00 do 15:00,
od května až do září je otevřeno kromě pondělí od 9:00 do 16:00,
v listopadu lze zámek navštívit 29. a 30. od 10:00 do 14:00 a
v prosinci ve dnech 6., 7., 13., 14., 20., 21. opět od 10:00 do 14:00.

Co se týče parkování, tak se dá zaparkovat před městským úřadem nebo vzadu za zámkem, kde se nachází obrovské parkoviště.

Jako první návštěvníky uvítá medvěd...

A pak pokladní.

Vstupné
Za malý okruh zaplatíte:
plné: 100,-
studenti: 70,-
děti (6-15 let): 70,-
děti do 6 let: zdarma

Za velký zas:
plné: 120,-
studenti: 90,-
děti (6-15 let): 90,-
děti do 6 let: zdarma

Tyto informace, uvedené výše, jsem čerpala z oficiálních stránek: http://www.zamek-zakupy.cz/vstupne-1/. Bohužel dojem, který zanechává popis okruhů je (http://www.zamek-zakupy.cz/prohlidkove-trasy/), že trasy C) Dětský okruh s hračkami (pokoje princezny) a D) Okruh "Strašidelné sklepení", obě bez průvodce a zahrnující jen několik místností, jsou zdarma. Což není pravda a návštěvník se to dozví, až dorazí k pokladnám, kde se nachází cedule s ceníkem, nebo pokud se prokliká na webu až sem: http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-strasidelne-sklepeni-47_47cs.htm a, http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/prohlidka-s-princeznou-zkracena-prohlidka-zamku-urcena-detem-34_34cs.html, přičemž ceník pro okruh s hračkami jsem nenašla, ať jsem hledala, jak jsem hledala.

(Omlouvám se za kvalitu, ale chtěla jsem mít v záběru všechny cedule a nějak se to nepovedlo, což jsem zjistila až doma :-( )

Vstupné za prohlídku princeznovského pokoje je:
plné: 40,-
snížené: 30,-
rodinné: 110,-

Za prohlídku sklepení zaplatíte jednotnou cenu 20,-.

Na stránkách se ani nedozvíte, že se prohlídka s princeznou pořádá nejen v 14:30, ale i v 10:30. Trvá 30 minut. Děti se jí aktivně účastní a projdou tak 17 místností (jak se lze dočíst z cedule, stačí si fotografii stáhnout a hooodně přiblížit).

Ptala jsem se na cenu za focení a držte se - za focení bez blesku chtějí 100,- (což je ta nejvyšší částka, kterou jsem kdy za focení slyšela, pokud nepočítám odpověď "nelze fotit").

Na záchodě v zámku jsem nebyla, ale zdálky vypadaly čistě a jedna slečna tam šla bez placení, takže to vypadalo nadějně.

Po zakoupení lístku následovala návštěva parku. Je rozdělen na dvě části, menší a větší. Na bráně byla mapka a dle ní mají být v parku i záchody. Zeleň v parku je udržovaná, ale nepříliš dobrým dojmem působily budovy po pravé straně od branky - opuštěné, rozbité... Kdyby tam alespoň dali nějaké cedulky, k čemu budovy sloužily...

Hezčí menší část zahrady

Já a můj doprovod jsme si koupili lístky na větší okruh s nadějí, že se dozvíme víc. Docela nás překvapilo, že bylo na zámku rušno - probíhala zde svatba a to ne jedna - celkem jsme jich zaznamenali tři. Bohužel, to se odrazilo na kvalitě vyprávění průvodkyně. Ihned nás zavedla do kaple a tam za zvuků zkoušející kapely povídala. To už se ozvali někteří členové prohlídky, aby hudebníci počkali, až odejdeme.

Na žádost jedné paní pak průvodkyně v jiné místnosti pověděla o historii zámku. Napadla mě otázka, jestli by nám to řekla sama od sebe? Kdo ví. Každopádně pak jsme procházeli velmi krásnými sály, ze začátku mi sice přišlo, že jsme se toho dozvěděli docela málo, ale později se již průvodkyně rozpovídala.

O tom, co obsahuje prohlídka psát ani nebudu - základní informace jsou na oficiálních stránkách (http://www.zamek-zakupy.cz/prohlidkove-trasy/) a nic moc prozrazovat dalšího nechci, snad jen na mě silně zapůsobily skleněné hodiny obsahující jediný kovový prvek - pružinu, místnost, kde se nacházejí dvoje hodiny a jedny z nich jsou namalované, a císařův výtah. Také nástěnné a stropní malby jsou velmi krásné a působí živě a jednotlivé sály jsou vkusně zařízeny a naaranžovány.

Druhá část prohlídky začala docela rafinovaně - průvodkyně nás odvedla do chodby, kde se nacházely fotografie z výstavy "Okem ptáka" (http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-fotografii-okem-ptaka-54_54cs.html) a vyprovodila ty, co měli vstupenku pouze na první okruh. My jsme mezitím zkoumali krásné umělecké fotografie. Poté se průvodkyně vrátila a my jsme doufali v nějaký další zážitek. Zažili jsme několik dalších místností, které obývala císařovna Karolína Augusta a císař František Josef I., pár nezrestaurovaných místností a poté se navázalo na výstavu Zapomenuté zámky (http://www.zamek-zakupy.cz/kulturni-akce/vystava-zapomenute-zamky-42_42cs.html). A to byl druhý okruh.

Odcházeli jsme se smíšenými pocity - za docela drahé vstupné nám to přišlo málo. Na druhou stranu vyšší vstupné zámek potřebuje, vzhledem ke stavu budov u parku a těch dvou neopravených místností. I přesto, že sály byly překrásné a medvěd v hradním příkopě strašně roztomilý, mi přišlo, že prohlídce něco chybí, něco specifického. Vrcholem však bylo focení bez blesku za stovku, na které jen tak nezapomenu.

Lilie

Top 5 z přírodní lékárny

Dnes to vezmeme trochu z jiného soudku a to ze soudku bylinkářského. Pamatuji si, že jsem se jako malá ráda probírala dvěma bylinkářskými knížkami, co vlastnila babička. Napsala je paní Marie Treben, která, jak jsem později zjistila, je celkem známá: kuk. Je v nich přehled základních léčivých rostlin, příběhy z praxe paní Treben i přehled podle jednotlivých nemocí. Tyto knížky používám dodnes, když chci ověřit účinky nějaké byliny, ačkoliv jsem je doplnila ještě dalšími publikacemi.

Následující přehled bude jen stručným výcucem, k čemu dané bylinky používám. Všechny mají ještě spoustu a spoustu dalších účinků na jiné orgány nebo problémy, ale (naštěstí) s tím nemám vlastní zkušenost.

A proč vlastně ta práce s bylinkama, když si můžu zajít do lékárny? Jednoduše – je to levnější, zdravější, ekologičtější a tedy i ekonomičtější a v neposlední řadě to při velké řadě běžných potíží prostě stačí. Krom toho je to i větší sranda, tedy pokud si zajdete na louku nebo na zahrádku, kde se mnoho bylinek dá pěstovat. Začínáme J

Heřmánek:

Klasická rostlina, pravděpodobně ji v sušené podobě najdeme ve většině domácností. Mamka nebo babička mi často dělávaly heřmánkový čaj, když mě bolelo břicho. Zesvětluje, což se dá dobře využít v kosmetice na vlasové zábaly. Jedním z receptů (který jsem tedy nezkoušela, protože jsem tmavovlasá a chci, aby to tak zůstalo) je udělat ze sušeného, namletého nebo nadrceného heřmánku a vody kaši, přidat tak akorát medu a takto nanést jako masku na vlasy a nechat nějakou dobu působit. Vzhledem k ingrediencím není důvod dobu působení nějak omezovat; jednoduše čím víc, tím lépe. Případně stačí udělat jednoduše čaj a po každém mytí jím opláchnout vlasy a už nesmývat. Heřmánek je vhodný nejen na vlasy, čaj se s úspěchem dá  použít i místo pleťové vody proti červenání pleti. Pokud nepijete každý den čaj, ze kterého by jste si odlily vždy čerstvou dávku, doporučuji uvařit čaj a ve tvořítkách na led ho nechat zmrznout. Ráno tak budete mít vždy čerstvý heřmánek hned k dispozici a navíc zmrzlé kostky budou sloužit jako perfektní osvěžovač pleti – led stahuje póry a na opuchlé oči je také skvělý.

zdroj

Kontryhel:

Naprosto zásadní v době menstruace. Kontryhelový čaj mi zachraňuje krk každý měsíc a díky němu o menstruaci kromě prvních dvou dnů prakticky nevím. Obvykle ho piju tak tři až pět dní před menstruací a občas během ní. Ideálem jsou tři šálky denně (šálek = 250ml, ne ty obrovské půllitrové kafáče). Pomohl mi i během chronického zánětu močového měchýře a to dokonce víc, než bylinky přímo na to určené. Dokonce se tvrdí, že kdyby každá žena pravidelně během svého života pila čaj z kontryhele, velká část ženských nemocí by vůbec nevypukla.

zdroj

Kopřiva:

Klasika. Obvykle se o ní píše, že funguje jako čistič krve a jako taková je pak různými léčiteli doporučována na všechno možné, co dle nich souvisí s nečistou krví (což může být v dnešní době newage „duchovních“ lidiček skoro všechno). Kromě toho ale perfektně pomáhá udržovat husté a zdravé vlasy. Ráda si po umytí občas opláchnu vlasy právě kopřivovým šamponem – nejen, že miluji tu vůni, která se pak ve vlasech nějakou dobu drží, ale navíc pomáhá růstu vlasů a zabraňuje jejich padání. Je vhodné přeliv doplnit i lehčí masáží vlasové pokožky (a nejlepší je vzít do sprchy partnera, ať vám s tím pomůže J ).  

Pitná kůra je vhodným pomocníkem například na jaře, kdy je už skoro módním trendem podstupovat nějakou detoxikaci nebo posilující kůru. Navíc jsou v tuto dobu k dispozici mladé kopřivy, ze kterých je čaj nejlepší a obsahuje největší množství účinných látek. Pitná kůra se obvykle drží 3 týdny až měsíc, déle by se jeden bylinný čaj pít neměl. Po měsíční pauze je možné opět s pitím začít.

zdroj

 Máta:

Čaj ráda piji jen tak, bez cíleného léčení nějakého neduhu, a to jak z čisté máty, tak tzv. touareg, což je čaj ze směsi máty a zeleného nebo černého čaje. Tento nápoj má svůj název od tuarégů, jednoho berberského národa ze severní Afriky, kde se tento čaj stále pije na hektolitry.

 Čistý mátový čaj, kromě toho, jak skvěle chutná, pomáhá při žaludeční nevolnosti a střevních potížích. Podporuje trávení, uklidňuje mysl a ač se to nezdá, má chladivé účinky. Zvlášť v zimě je pak neocenitelný mátový éterický olej. Stačí pár kapek do aromalampy, nechat ji přes noc (tedy pokud máte aromalampu s dostatečně velkou mističkou na vodu) a už se nebudete dusit díky zacpanému nosu. Podobně fungují i další oleje, ale máta mi voní nejvíc; například eukalyptus, bez ohledu na to, jak skvěle funguje, mi přijde příliš ostrý.

zdroj

Řebříček:

Druhá bylina na ženské dny. Je nejlepší v kombinaci s kontryhelem, obvykle je míchám 1:1. Sám o sobě mi příliš nechutná, ačkoliv po delší době pití se na chuť dá zvyknout. Je skvělý na uvolňování křečí nejen při menstruaci, stejně jako kopřiva má schopnost pročisťovat krev. Má i protizánětlivé účinky a tedy se dá používat při problematické a aknózní pleti na hojení všech těch potvor.

zdroj

Krásný den J

Morwen

Z Výsluní na hradiště Úhošť a zase zpátky

Po týdnu stráveném na brigádě jsme se s kamarády rozhodli, že si zasloužíme trochu se odreagovat a co by bylo po pěti dnech strávených fyzickou prací lepší relaxací, než jít na 20 kilometrový výlet :D ?

Výchozím bodem bylo městečko Výsluní u Chomutova, odtud byl v plánu hrad Hasištejn, pak Kadaň a nakonec hradiště Úhošť.

Výsluní má sice statut města, ale k aktuálnímu datu zde žije zde pouhých 223 obyvatel. Před odsunem Němců to ale muselo být roztomilé městečko, stále tu stojí původně krásné a vznešené domy, i když už bohužel dost poznamenané zubem času a tím, že se o ně nikdo nestará. Náměstí dominuje obvyklý kostel, který rovněž svědčí o bývalém větším významu Výsluní. Tak velký kostel jsem totiž snad ještě na vesnici nikdy neviděla, kostely takové velikosti opravdu bývaly jen ve městech.

kostel sv. Václava ve Výsluní
zdroj

Z Výsluní vede žlutá turistická značka, hned vedle kostela míří dolů z kopce skrze malou chatařskou osadu a podél Prunéřovského potoka až k Hasištejnu. Jde se celou dobu lesem, vedle vás bublá potok – idylka. A nevšimla jsem si toho samozřejmě jen já. Podél cesty jsou roztroušeny další chalupy a nutno říct, že majitelé mají opravdu dobrý vkus na výběr místa, kde strávit víkend nebo dovolenou.

Hasištejn byl pro mě největším lákadlem celého výletu. Tento šlechtický hrad ze 14. století stojí na ostrožně nad potokem a je tedy ze tří stran chráněn prudkými srázy. Jméno pochází z německého Hassenstein, tj. „skála nenávisti“ a váže se k němu legenda, jako ostatně asi ke všem hradům.

Tak tedy, usaďte se, pohádka začíná...

Pán na Hasištejně měl krásnou dceru, která už byla ve věku na vdávání. Pán si ji střežil jako oko v hlavě, ale jednoho dne zabušil na vrata knížecí posel s povolávacím rozkazem. Pán musel jít bojovat do války s Avary. Znal svou povinnost a ani se nebál bitevní vřavy, měl ale obavy o svou krásnou dceru, kterou musel doma zanechat samotnou. Pověřil tedy hradního kaplana, aby mu dceru ohlídal.

Mladé slečně se zpočátku po otci stýskalo, ale jak plynuly měsíce a o hradním pánovi nebylo žádných zpráv, ztrácela pomalu naději na otcův návrat a aby si ukrátila bolestivé čekání, začala na hrad zvát okolní šlechtice a pořádat velkolepé zábavy. Nakonec se s jedním ze šlechtických synků, proslulým svým neřízeným životem, i zasnoubila a začala se chystat svatba.

Zákon schválnosti ale fungoval i tehdy a právě těsně před svatbou se z války vrátil starý otec. Těšil se na svou dcerku, a ani ve snu neočekával, že přijede přímo doprostřed předsvatebních příprav. To ho rozzuřilo a okamžitě zapomněl, jak se nemohl dcery a domova dočkat. Nejprve našel kaplana a v slepém hněvu ho probodl za to, že mu neuhlídal dceru. Jeho hněv se stále neutišil a zaslepen nechal zazdít dceru ve sklepení. Až pak se jeho rozbouřená krev uklidnila. Nechal si přivést koně a povídá sloužícím: „Nemohu dále žít, dva životy jsem dnes ve své nenávisti zatratil. Odkazuji vám svůj majetek, dělejte si s ním, co chcete.“ Na to nasedl na koně, obrátil ho tam, kde je skála nejstrmější a propast nejhlubší a vrhl se i s koněm z hradu.

Lidé pak pojmenovali hrad Hassenstein na památku této obrovské nenávisti.

Touhle pověstí jsem potěšila svůj doprovod a šlo se na průzkum hradu. V pokladně seděla moc milá paní, věnovala mi letáček s průvodním textem. Vstupné je zanedbatelné, pohybovalo se kolem 30 korun. Prohlídka je individuální, můžete tedy na hradě strávit libovolné množství času a číst si jen to, co vás opravdu zajímá. A jako bonus můžete i lozit po hradbách a nikdo na vás nekřičí, ať okamžitě slezete dolů J. Hrad je z větší části zříceninou; zachovalá je věž a z poloviny palác. Z kaple se dochovaly jen obvodové zdi a kousek schodů, po kterých se dá vylézt asi dva metry nad zem, vykouknout z portálu ve zdi a začít si hrát na kazatele a ohnivě kázat o plamenech pekelných, jak hned učinil kamarád J. Pak už jsme jen vylezli na věž, pokochali se příjemnou vyhlídkou a byl čas posunout se o kousek dál.

zbytek Hasištejnské kaple

hradní věž

pohled z věže na palác

potok podél cesty z Hasištejna

 

výhled z Hasištejna

No, o kousek...  z Hasištejna je to do Kadaně asi 11 kilometrů. Navíc jsme vtipně šli v den, kdy bylo asi 30°C ve stínu, což se na našem stavu večer rovněž podepsalo. První půlka cesty je velice příjemná, jde se lesem a podél cesty roste asi tuna malin, pro které stačí natáhnout ruku. Druhá půlka byla horší. Když totiž sejdete z lesní cesty, značka už dál pokračuje jen po silnici. Není to tak dlouhé, ale v tom horku byl rozpálený asfalt zabiják, navíc, když jsme míjeli koupaliště a nikdo z nás neměl plavky. Kolem elektrárny Prunéřov (takový menší Temelín, cesta vede těsně vedle areálu) jsme se dostali až na nádraží Kadaň-Prunéřov a tam jsme odhlasovali přiblížit se do Kadaně vlakem (jeden z nejlepších nápadů dne).

V Kadani zrovna probíhal jakýsi festival, takže vlak byl narvaný k prasknutí, ale cesta trvala asi jen 15 minut, takže se to dalo v klidu vydržet, delší dobu bych ale takto cestováním opravdu strávit nechtěla. V Kadani jsme se vyhnuli festivalu, který tábořil pod centrem města a skrze davy návštěvníků s květinovými věnci (asi místo obligátního festivalového vstupního náramku J ) jsme se probojovali až na náměstí. A musím podotknout, že Kadaň je jedno z těch moc pěkných měst. Mnoho domů pochází ještě ze středověku, na což upozorňují nenápadné cedulky. Dali jsme si zmrzlinu v cukrárně přímo uprostřed náměstí (kterou ale nedoporučuju, maličké porce a navíc nepříjemná a pomalá obsluha) a po chvíli dohadování jestli budeme pokračovat na místní zámek nebo výletem na hradiště bylo zvoleno hradiště na Úhošti.

Cestou se znovu ukázalo, jaká je Kadaň příjemná. Značka totiž vedla podél Ohře po nádherně nově postaveném nábřeží s úžasným názvem – nábřeží Maxipsa Fíka. U kláštera se odbočilo na most a pokračovalo se dál, tentokrát už stále jen a jen do kopce. Cesta z Kadaně na Úhošť je asi 3 km po červené značce, která pak dále vede směrem ke Klášterci nad Ohří.

Během výstupu si můžete nahoře pod vrcholem kopce všimnout prudkých terénních zlomů, přes které cesta vede. To jsou pozůstatky pravěkých valů, kterými bylo bývalé hradiště opevněno. Osídlení je prokázáno od doby bronzové a romantický badatel August Sedláček sem dokonce umístil bájný Wogastisburg, sídlo knížete Sáma. Doposud se ale nenašlo nic, co by jeho teorii potvrdilo. A tak se zde musíme zatím spokojit jen s pravěkým hradištěm. Čedičová hora je zajímavá samotným vzhledem; není divu, že přilákala pravěké obyvatele, stolový tvar totiž sám přímo vybízí ke stavbě významného sídliště. Dnes na hradišti stojí jen kamenné sutiny a pak socha Herberta Kiszy, která nese symboly pro původní obyvatele různých kultur, které na hradišti sídlily. 

náměstí v Kadani

socha na Úhošti

 Na Úhošti naše cesta skončila, už jsme jen zvládli hodinku si posedět a užít si malý piknik. Byl to jeden z nejpříjemnějších výletů, které jsem v poslední době zažila, ačkoliv pod Prunéřovskou elektrárnou na rozpálené silnici jsem si v jednu chvíli vyčítala, co jsem to vymyslela za koninu. Tohle pomatení smyslů bylo ale jen dočasné a zpětně opravdu ničeho nelituji. Hasištejn, Kadaň i Úhošť za návštěvu určitě stojí, v jednom dni si užijete krásy historické, současné i přírodní. Popsaná trasa je asi středně náročná, jak délkou tak i typem terénu.

Už uvažuji o dalším výletu dále po červené, z Úhoště do Kostelce nad Ohří a dál J.

Morwen