Znáte ten pocit, kdy cítíte, že uvnitř vás něco bolí, nějaká
pichlavá emoce, která se neustále vrací a vy už víte, že ani pláč ji nesmyje?
Něco takového jsem zažívala před časem také a docela dost mě to frustrovalo,
ale při hledání odpovědi, co s tím, jsem přišla na metodu, která mi tu
emoci ukázala a já se jí mohla zbavit.
Zjistila jsem, že takové pocity vznikají ze starých zármutků
a bolestí, nevyřešených vnitřních konfliktů, které jsou uvnitř nás. Vrací se,
protože jsou napojeny na různé vzpomínky a velkou měrou tomu přispívají
asociace, které nás k bolestivé vzpomínce vedou.
A nyní můj příběh. Byla jsem ve fázi, který by Miranda Gray
nazvala fáze kouzelnice nebo kreativní fáze, čili asi týden před menstruací.
V tomto období se běžně zuby nehty bráním depresím, špatným myšlenkám a
pokleslé náladě. Jednou večer jsem se cítila unavená a chtěla jsem chvíli
meditovat, pohroužit se do sebe a pustila jsem si k tomu poklidnou hudbu
do sluchátek. Přemítala jsem nad různými věcmi, ale snažila jsem se uklidnit a
dostat se do určitého módu polospánku, kdy myšlenky a obrazy přichází samy.
Mezi příjemnějšími obrazy se ke mně vracel i zvláštní pocit, trápení. V té
chvíli jsem začala spontánně a nenásilně směrovat svou pozornost na svůj
problém s tímto trápením a ptala jsem se sama sebe, proč občas pociťuji
onu ostrou emoční bolest a co mám hledat, abych ji vyřešila. Zobrazovaly se mi
výjevy z minulosti, nepříjemné vzpomínky, u kterých mi steklo i pár kapek
slz. Navzdory tomu jsem se dále ptala – co mám hledat, jak to vyřešit? Najednou
jsem uviděla, že má bolest má podobu zmuchlaného černého papíru. Černý byl od
sazí. Očistila jsem ho a narovnala. Saze byly symbolem té bolesti a neklidu a
bílý papír tím, co bylo ve mně zraněno. Očištění papíru alegoricky značilo
zbavení se trápení, jeho rozložení pak pochopení problému. Na tom papíře bylo
napsáno slovo, u kterého jsem si byla jista, že značí tu mou část, která byla
ve mně zraněná a potlačená. Tím slovem byla láska a ta bolest se týkala mého
dětství, kdy jsem problém nemohla vyřešit jinak než tak, že jsem ho v sobě
potlačila, protože jsem tehdy nerozuměla tomu, co se ve mně děje.
Lilie
Žádné komentáře:
Okomentovat