Během posledních týdnů jsou na programu dne velmi často zprávy o uprchlících z Asie a Afriky. A čím dál tím častěji taky vídám, jak tyto události doslova rozdělují lidi na dvě půlky - buď na ty "pro" nebo "proti". Málokdy vidím na internetu při pročítání zejména otevřených diskuzí názor, který není černobílý. Obvykle je to ve stylu "ty pitomý sluníčkáři, počkej až ti muslimové zaberou dům a znásilní ženu a dceru" kontra "ty pitomý nácku, musíme být solidární a bez debat si pomáhat". Vážně má tolik lidí problém s nějakou zlatou střední cestou? Vážně se musíme sami měnit v názorové extrémisty?
![]() |
| uprchlík dnes - uprchlíci/otcové poutníci - uprchlíci/děti zachráněné N. Wintonem zdroj |
Osobně mám spíš problém s těmi prvními. "Pitomý sluníčkář" by totiž možná bez rozmyslu přijal kohokoliv a kdykoliv (což by bylo pravděpodobně problematické), ale stále mi přijde méně nebezpečný, než zastánce prvního názoru. Běžný člen tohoto proudu totiž neví o problematice o moc více, než se doslechne ve zprávách na Nově. Má ale strach z neznámého (což je pochopitelné a normální), který se musí nějak ventilovat, což lze nejsnáze skrze urychlené odmítnutí neznámého a striktní vymezení se vůči tomu. Nikdo ho nikdy moc nevedl k tomu, aby se strachem z neznámého nakládal s rozumem a klidem, aby se nejprve dostatečně poučil z důvěryhodných zdrojů a až pak soudil (asi bych tohle zavedla už na základce). Pak se můžeme na netu probírat tisíci komentáři a články, které vykazují obdivuhodnou neznalost a/nebo neschopnost se jednoznačně vyjádřit, stejně jako větší či menší sklony ke zjednodušování a tedy i zkreslování. Často ty samé texty přímo dští nenávistí vůči nečemu, co většina jejich autorů nikdy blíže nepoznala a pokusy o diskusi bývají předem ztraceny, protože tento úhel pohledu se stal jedním ze stavebných kamenů jejich osobní kosmologie a tedy cokoliv, co by tento kámen mohlo vyvrátit ze základů, odmítnou připustit. Na druhou stranu mě ale i fascinuje, jak dokázal tento společný strach najednou Čechy celkem spojit, protože snad nikdy předtím jsem si nevšimla, že by se tolik lidí společně najednou začalo hlásit ke své zemi a ke svému češství. Obvykle není důvod cítit ke své zemi nějakou příslušnost; vsadím se, že velké části lidí je vlast z větší části ukradená. Najednou ale je zde společný "nepřítel", který přichází zvenku, odněkud z dalekého neznáma, který má tu magickou schopnost přivést jindy vůči vlasti ignorantské Čechy opět k pocitu vlastenectví. I když, bohužel, je tento pocit vyvoláván z větší části imaginární hrozbou. Samozřejmě, mezi muslimskými imigranty mohou být teroristé, to ale nic nemění na faktu, že naprostá většina teroristy není. I s nimi ale patrně nastanou dříve či později problémy, nevěřím tomu, že je zde dostatek pracovních míst na to, aby se mohla většina z nich aspoň částečně začlenit do naší běžné společnosti, nicméně je to asi stále lepší, než nechat je chytnout v jejich domovině kulku do čela (nejvíc v letošním a minulém roce přichází ze Sýrie a Eritrey, tedy ze zemí, které nejsou pro život zrovna bezpečné). Přesto ale stačí poslechnout si ve zprávách, jak muslimští extrémisté (od kterých se běžní muslimové sami distancují), usekli někomu hlavu nebo jak grupa agresivních jedinců napadá řidiče u přechodu přes La Manche a už je na světě obraz zlých muslimských uprchlíků (to je další fascinující věc - velmi často z různých názorů vyplývá, že uprchlík = muslim a hotovo, bez ohledu na to, že např. v Eritrei je půlka obyvatel křesťany). Jenže o těch "hodných" se ve zprávách nedočtete, protože prostě obvykle není o čem psát. V médiích jsou vždy k vidění zejména tragédie a negativní události, protože ty pozitivní a normální lidi nezajímají. Vždyť kdo by chtěl mít večerní zprávy plné toho, jak si muslimové postavili novou školu a jak se letos urodily višně. Normální život v realitě převažuje, u nás i u nich, ale nikdo o něm nechce slýchat, vždyť přece vše normální má sám každý den.
Častým argumentem je, že na lodích připolouvají samí muži v produktivním věku. No, jednak to jednoduše není pravda, jsou k dispozici samozřejmě i fotografie různých žen a dětí, ale za druhé je pochopitelné, že muži převažují (ale ne výhradně), protože kdo jiný má největší šanci pomoci zbytku rodiny, než muž v produktivním věku? Pro ženu je cesta náročnější a vzhledem k obecně slabší tělesné konstituci se má menší šanci ubránit případným útočníkům, se kterými se na cestě pravděpodobně může setkat (krom toho je zde tradiční prokletí ženského pohlaví - zánět močového měchýře, se kterým si každá dvakrát rozmyslí, jestli se půjde plavit přes moře sama, nebo radši nechá jít bráchu). Navíc mluvíme o muslimském, a tedy tradičně patriarchálním prostředí, kde je stále za hlavního živitele považován zejména muž, ale zároveň i kdyby ne, tak v Evropě je stále smutnou pravdou, že muži mívají většinou větší platy než ženy.Takže i kdyby nám sem feministické muslimské státy alternativní reality posílaly své vzdělané a silné ženy, tak by měly povětšinou smůlu a mohly by domů poslat méně, než kdyby nosily slipy.
Další fascinující věcí je, jak se názory na tu samou problematiku a situaci diametrálně liší. Například jsem na netu narazila na zprávu ženy, která byla v některém českém městě několikrát obtěžována prvními uprchlíky a zachránil jí až procházející muž, který dotěrné muslimy zahnal. Jenže, o kousek níže byla naopak další zpráva jiné dívky, která tvrdí, že žije v tom samém městě, ale uprchlíka aby v něm pohledal. Podobně je popisována situace na Kose - někdo tvrdí, jak je to strašné a pro uprchlíka není kam šlápnout, jiní zase, že uprchlíci jsou celkem spořádaně na vyhrazených místech nebo tam, kde nikomu moc nepřekáží a žádné neplechy se nedějí. Takže, má cenu rozhodovat se na zprávách druhých, když ty si takto protiřečí? Vážně je v pořádku, že si někdo vybuduje na podobných zprávách svůj nezlomný názor?
Nechci tím nutně nabádat k lásce k přistěhovalcům, ale bylo by krásné, kdyby všichni ti, co mají potřebu se vyjadřovat, si nejdřív aspoň přečetli třeba dějiny islámu, aby věděli, o kom se to pokouší mluvit. Pak to totiž dopadá tak, že daleko více než ze situace, která tu může nastat, mám strach ze svých spoluobčanů, kteří se chovají jako stádo krvežíznivých ovcí, které následují pastýře, co diktuje "nejlepší obranou je útok!", ačkoliv nepřítel dosud přinejlepším vystrčil možná tak jeden růžek, nicméně tato "obrana" dopadne na vše kolem.
Morwen

Žádné komentáře:
Okomentovat