čtvrtek 10. července 2014

Návštěva výstavy Japonismus v českém umění (16.05.2014 - 07.09.2014)

Výstavu Japonismus v českém umění jsem navštívila ze tří důvodů:

1. byla jsem frustrovaná, vzhledem k dřívějšímu nedostatku času a tedy nemožnosti navštívit jakoukoliv kulturní destinaci (kultura se MŮŽE proměnit v drogu),

2. jedná z knih, kterou potřebuji přečíst pro splnění školní atestace obsahuje zmínky a kapitolu o secesi, japonském a čínském umění a vlivu orientálního umění v Evropě, takže proč si učení nezpestřit návštěvou hmotných památek?

3. byla jsem prostě zvědavá, co to jako je.

Poté, co mě zaujal plakát visící v metru (přesněji řečeno, zaujal mě asi 5x, než jsem to přijala jako znamení a rozhoupala se ke zjišťování dalších informací), jsem si vyhledala oficiální stránky výstavy:

http://www.ngprague.cz/exposition-detail/japonismus-v-ceskych-zemich/
a
http://japonisme.cz/

Vstupné je docela slušné:
Základní: 100,-
Snížené: 50,-

A exponáty si lze zdarma fotit bez blesku, což je super.

Otvírací doba je mimo pondělí od 10:00 do 18:00, takže i po práci si lze zařídit malý kulturní zážitek.

Trochu jsem váhala a asi 3x prověřovala, kde se nachází na Hradčanech Salmovský palác (adresa: Hradčanské náměstí 2, Praha 1 - Hradčany), ale je to přesně ta první budova za sochou T. G. Masaryka u I. nádvoří, napravo od kavárny. Projdete ozdobnou bránou, zahnete doprava, projdete kolem obchodu s dárkovými předměty a vejdete u recepce (je tam zvláštní (nesmyslná?) skleněná přepážka a můžete si vybrat, jestli ji cestou obejdete zleva či zprava), kde se prodávají lístky. Je sice pravda, že se tam nachází ukazatelé v podobě mini plakátků, ale upřímně - ty "šipečky" jsou moc malé a musela jsem se dvakrát pro jistotu zeptat, jestli jdu k pokladně správně - poprvé u ochranky/kontrolorů lístků, kteří mě navigovali do správné chodby (od brány doprava) a následně v obchůdku u paní, která to zažívá zřejmě často, protože mávla rukou správným směrem a řekla: "musíte dál". Po koupi lístku jsem se vrátila k milým pánům a ti mě nasměrovali k samotné výstavě. Výstava je jako okružní pochůzka - začíná se vlevo a končí se vpravo u stejného vchodu/východu. Jen pozor - v chodbě je první tabule s úvodním textem a výstava pokračuje v patře za dveřmi u tabule - nahoru po schodech nechodit, nevšimla jsem si však žádné cedule s nápisem NO ENTRY, ale instinkt mi napověděl, že ten malý plakát za schodištěm asi bude navádět ke dveřím. Jednoho návštěvníka to však zmátlo a vyrazil nahoru. Já vlezla za dveře a začala se kochat. Po chvíli se objevili i tři ostatní hledači exponátů (ten zmatený muž i pár z Japonska), protože jim asi došlo, proč se nevracím.

Výstava sama o sobě je moc pěkná. Exponáty pochází většinou ze soukromých sbírek, takže je vzácné je vidět. Všude jsou dobře umístěné popisky - kromě češtiny, angličtiny tam byly i japonské znaky (což se určitě muselo líbit mým dvěma "spolunávštěvníkům" z Japonska). K vidění jsou obrazy, vázy, dřevoryty, vzorníky, knihy, kimona, pozvánky, plakáty i fotografie, dokonce je v jedné z místností nainstalovaný tablet s promítáním ukázek z filmu i jeden obraz A. Muchy.

Překvapilo mě, že je výstava krátká. Četla jsem některé z popisků, přiznám se, že ne všechny, fotila a detailně zkoumala některé předměty, ale i tak... Výstavu jsem prošla za 30 minut, což za těch 50,- na studenta mi přišlo docela drahé.
Na konci výstavy (u východu/vchodu) se nachází záchody, čisté, na dámách jsou dvě kabinky.

Odcházela jsem s dvojakým pocitem - na jednu stranu jsou exponáty pěkné, popisky nenáročné a celkem to bylo příjemné (i pracovníci byli milí a ochotní, což je velké plus). Na druhou stranu ukazatelé neplní svou funkci dostatečně a diskriminují ty, kteří se v prostoru příliš neorientují, přičemž prohlídka je krátká, návštěvník očekává víc.

Pokud se chystáte na procházku starou Prahou a chcete si ji zpestřit, výstavu uvítáte - po náročném výstupu k Pražskému hradu je krátká prohlídka třešničkou na dortu. Ale ti, co hledají delší výstavní zážitky, budou mírně zklamáni.





Lilie

Žádné komentáře:

Okomentovat